Z BCD Wiki

Obsah 1 Plán trasy: 2 Podrobný plán - Berlíně: 3 Ubytování: 4 Postupim 4.1 Památky: 5 Berlín 5.1 Památky 5.1.1 Památník holokaustu + podzemní muzeum 5.1.2 Spolkový sněm (Bundestag/Reichstag) 5.1.3 Siegessäule / Vítězný sloup 5.1.4 Gerndarmenmarkt 5.1.5 Palác Charlottenburg 5.1.6 Čtvrť Nikolaiviertel 5.1.7 Braniborská brána 5.1.8 Checkpoint Charlie 5.1.9 Potsdamer Platz 5.1.10 Alexanderplatz 5.1.11 Televizní věž 5.1.12 Olympiastadion/Olympijský stadion 5.1.13 Pamětní kostel Viléma I. 5.1.14 Berlin Hauptbahnhof 5.1.15 Muzea/kultura:

Plán trasy:

• 28.10.2011 - Postupim

9:00 odjezd

14:00 příjezd do cíle

14:00-18:00 prohlídka města

18:30-19:00 ubytování v Berlíně

• 29.-30.10.2011 - Berlín
• 31.10.2011 - cesta domů

9:30 odjezd

11:45-15:00 zastávka v Drážďanech

18:00 příjezd domů

Podrobný plán - Berlíně:

Sobota 29.10.2011

• 8:45-9:00 cesta do ZOO (U9 Bundesplatz -> Zoologische Garten)
• 9:00-12:30 Pamětní kostel Viléma I. + ZOO
• 12:30-13:00 cesta k Siegessäule - metro + pěšky (U9 Zoologische Garten -> Hansaplatz)
• 13:00-13:45 Siegessäule + cesta k Brandenburger Tor
• 13:45-14:00 Brandenburger Tor
• 14:00-15:30 Holocaust Mahnmal
• 15:30-15:45 cesta na Potsdamerplatz
• 15:45-16:30 Potsdamerplatz
• 16:30-16:50 cesta k Checkpoint Charlie
• 16:50-17:30 Checkpoint Charlie
• 17:30-17:50 cesta k Gendarmentmarkt
• 17:50-18:50 Gendarmentmarkt

Neděle 30.10.2011

Naturkundemuseum Dom Nikolaikirche Alexanderplatz - Rotes Rathaus, Neptunbrunnen, Světové hodiny Televizní věž Bundestag

Ubytování:

• Atlas Berlin Hotel
• Bernhard Str. 9, Wilmersdorf
• Berlin, 10715

Postupim

Postupim (německy Potsdam) je hlavním městem spolkové země Braniborsko. Leží na řece Havel (česky Havola) asi 26 kilometrů jihozápadně od centra Berlína u jeho hranic, má 149 000 obyvatel (2007).[1]

K nejkrásnějším pamětihodnostem patří postupimské zámky a zahrady. Zámky jako Sanssouci a Babelsberg, Cecíliin dvůr a Nový palác působivě dokazují roli Postupimi v německých dějinách. Historické čtvrti jako ruská kolonie Alexandrowka, čtvrť tkalců a Holandská čtvrť zprostředkují zvláštní atmosféru evropského města.[2]

Památky:

• Rokokový zámek Sanssouci – Zámek Sanssouci byl postaven jako letní sídlo Fredericka Velikého, pruského krále v letech 1744-1747 architektem Knobelsdorffem. Název pochází ze spojení "Sans-Souci", tedy "Bez starosti". Jako hosté zde pobývali takoví velikání, jako např. Mozart či Voltaire. Jednopodlažní podlouhlá stavba se stala příkladem rokokového stylu. Má bohatě zdobené průčelí, které je orientované do terasovité zahrady. Zámku se přezdívá "Německý Versailles".[3] Je umístěný v rozsáhlém parku, kde se dále nachází Neues Palais (Nový palác) a další menší stavby (čínská čajovna, zámek Charlottenhof).[4]
• Staré město a historické čtvrti - Tři městské brány, městské domy a silnice tvoří působivý komplex. 130 domů z pálených cihel s klenutým štítem v typicky holandském stylu dávají Holandské čtvrti zvláštní atmosféru. Ruská kolonie Alexandrowka se svými nazdobenými řadovými domybyla zřízena na začátku 19. století pro jednoho sborového zpěváka.
• Vilová čtvrť Neubabelsberg - Poutavá je architektura ve vilové čtvrti Neubabelsberg v postupimské největší městské části Babelsbergu. Vily od Muthesia, Miese van der Roheho a Grenandera, rezidence Trumana, Churchilla a Stalina. Můžetezde vidět stopy hvězd Ufy, jako byla Marlene Dietrich. Babelsbergem procházela státní hranice uprostřed Glienickova mostu, předurčeným během Studené války k výměně agentů, čímž se proslavil.[5]
• Zámek Babelsberg - Jižně od parku Glienicke leží při východním břehu jezera Tiefersee zámecký park Babelsberg. Dominantou areálu je zámek, který stojí na vyvýšenině v severní části areálu. Býval letní rezidencí prince Viléma (pozdějšího císaře Viléma I.). „Anglický“ zámek v novogotickém stylu byl dokončen až v roce 1849, přesto byl se své době první stavbou tohoto typu v Německu. Novogotické prvky vévodí i interiéru, nejvíce patrné jsou na oknech a klenbách sálů. Původně lesnatý vrch přeměnil v park opět architekt Lenné. V areálu Babelsbergu je roztroušena řada dalších staveb, např. novogotický Malý zámek, konírna nebo věž „Flatowturm“. [6]
• Paví ostrov (Pfaueninsel) - Ostrov tvaru ptáka se zámkem a šlechtickým sídlem patří k Berlínu. Leží v tekoucích vodách Havoly a je unikátní svou historickou uzavřeností kombinovanou s přírodní rezervací. Paví ostrov je nejsevernější částí královských zámeckých areálů, rozkládá se v jihozápadním výběžku Berlína. Je dlouhý 1500 metrů a plochu 76 hektarů můžeme rozdělit do tří oblastí – v jihozápadní leží areál zámku, v centrální je zvěřinec a sever je otevřenou krajinou. Vstup do areálu je od jihozápadu z přístaviště. Vlevo od vchodu stojí patrový venkovský dům, který obýval královský zahradník. U něj najdete i symbol obnovy zahrad – třísetletou vykotlanou lípu, z jejíhož středu roste mladá lípa vysazená v roce 1988. [7]
• Braniborská brána – tzv. „malá“ Braniborská brána (na rozdíl od Braniborské brány v Berlíně)
• Cecilienhof – místo konání Postupimské konference, dnes muzeum
• Klasicistní kostel sv. Mikuláše
• Kostel sv. Petra a Pavla
• Ruská čtvrť Alexandrowka – pravoslavný kostel a dřevěné stavby
• Holandská čtvrť
• Glienicker Brücke – procházela jím bývalá hranice mezi NDR a Západním Berlínem, místo vzájemné výměny špionů

Berlín

Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města) patří Berlín k největším městům v Evropě.

První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše.

Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci. Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961. Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN.[8]

Památky

Památník holokaustu + podzemní muzeum

Židovský památník v Berlíně, zvaný též Památník holocaustu (německy Denkmal für die ermordeten Juden Europas), má velice pohnuté dějiny. První návrh na tento památník pochází již z roku 1988, po dlouhých a velice sporných diskusích bylo ke stavbě přikročeno až roku 2003, památník byl otevřen 10. května 2005 a získal si mezitím veliké obliby. Památník, který se nachází ve středu města, má upomínat na nacisty zavražděné židovské obyvatelstvo během holocaustu. Památník má rozlohu 13 100 m². Památník se nachází ve středu města, prostranství je všeobecně přístupné zdarma 24 hodin denně, není chráněn žádným plotem apod. (pouze podzemní muzeum má otevírací hodiny).[9] Informační centrum je otevřeno od dubna do září denně od 10 do 22 hod. (kromě pondělí). Poslední návštěvníky pouští v 19.15 hod. Od října do března je otevřeno denně od 10 do 19 hod.

Spolkový sněm (Bundestag/Reichstag)

Parlament je jednou z hlavních turistických atrakcí Berlína. Každoročně jej navštíví až 3 miliony návštěvníků a je to vůbec nejnavštěvovanější parlament na světě. Budova má celkem tři patra, z nichž každé má dokonce svou vlastní barvu a specifické vybavení. V prvním patře se nachází plénum s galeriemi, z nichž mohou návštěvníci sledovat zasedání parlamentu. V druhém patře se nachází kanceláře předsedy parlamentu a v třetím kanceláře politických stran zastoupených v Bundestagu. [10] Budova Reichstagu byla vystavěna jako sídlo původního parlamentu Německé říše. V současné době se v budově nachází sídlo spolkového sněmu a od roku 1994 se zde koná každých pět let Spolkové shromáždění, které volí prezidenta Spolkové republiky Německo. Budova byla původně otevřena v roce 1894 a sloužila do roku 1933, kdy byla budova úmyslně zapálena za což byl obviněn nizozemský komunista Marinem van der Lubbe. Tato událost je známá jako Požár Říšského sněmu. Budova byla dále poničena sovětskými vojsky během Bitvy o Berlín v roce 1945. Po rozdělení Německa se budova ocitla na území Západního Berlína velmi blízko hranice. O její opravě bylo rozhodnuto až v roce 1956. Provedena byla v letech 1961-1964. V době studené války byla budova používána pouze pro reprezentační setkání a výstavu o dějinách Německa. Po rozhodnutí navrátit sídlo Spolkového sněmu do Berlína byla v roce 1992 vypsána architektonická soutěž na rekonstrukci budovy, kterou vyhrál architekt Norman Foster. Vlastní rekonstrukce proběhla v letech 1995-1999 a bývá považována za úspěšnou. Největší vizuální změnou je nová kopule, sloužící zároveň jako vyhlídka. [11]

• Dodatečně vybudovaná skleněná kopule na budově Reichstagu se stala symbolem Berlína a je velmi vyhledávanou turistickou atrakcí. Vstup do Reichstagu a kopule je zdarma, avšak návštěvník musí často čekat v dlouhé frontě před budovou a poté projít bezpečností kontrolou. Po této kontrole je návštěvník přepraven pomocí dvou výtahů na střechu Reichstagu, která je položena ve výšce 24 metrů. Na střeše je možné si vypůjčit audioprůvodce, který Vás provede po kopuli Reichstagu (čeština není v audioprůvodci zahrnuta). Ve středu střechy se nachází nově vybudovaná skleněná kopule, která měří v průměru 38 metrů, dosahuje výšky 23,5 metru a váží 1200 tun. Její ocelová konstukce se skládá z 24 kolmých žeber, které mají od sebe rozestup 15 stupňů a ze 17 vodorovných kruhů s rozestupem 1,65 metrů. Celá tato konstrukce je pokryta 3000 m² skla. Na vnitřní straně kopule se vinou dvě 1,8 m široké rampy s délkou 230 metrů, které slouží jako chodníky pro návštěvníky a vedou na vyhlídkovou platformu, jež se nalézá ve výšce 40 metrů nad zemí. Vrchol celé kopule se nalézá ve výšce 47 metrů nad zemí. Ve středu kopule jsou vertikálně umístěna zrcadla, které mají přivádět denní světlo do hlavního sálu Reichstagu. V zadní části střechy se nachází malá restaurace "Käfer". [12]
• Prohlídky jsou denně od 10:30, 13:30, 15:30, 18:30. Restaurace v kupoli je otevřena v čase 9:00-16:30 a 18:30-24:00.

Siegessäule / Vítězný sloup

Vítězný sloup, který byl postaven v roce 1864 na přání tehdejšího pruského císaře Viléma I., symbolizuje vítězství Pruska v prusko-dánské válce roku 1864. Jelikož byl sloup oficiálně vystaven až v roce 1873, tedy poté, co Prusko zvítězilo i nad Rakouskem (1866) a nad Francií (1871), symbolizuje spíše pruskou vojenskou sílu a vítězství jako taková. Osmimetrová socha řecké bohyně vítězství, Viktorie, byla přistavěna později a její doplněk je inspirován právě zmíněnými výboji. Každý zlatý prstenec na sloupu připomíná pruské vítězství v boji. Prstence jsou celkem čtyři a ten poslední byl přidá na přání Adolfa Hitlera a symbolizuje anšlus Rakouska z roku 1938. Sloup je postaven převážně z pískovce, ale některé části jsou tvořeny i hlavněmi děl protivníků Pruska z již zmíněných válek. Zajímavé je, že Vítězný sloup původně nestál na místě, kde se nachází dnes. Jeho původní umístění bylo před budovou Reichstagu a až Adolf Hitler jej nechal přemístit doprostřed parku Tiergarten, kde se nachází dodnes. Hitlerův dvorní architekt Albert Speer zde totiž plánoval vytvořit 5 kilometrů dlouhou osu sever-jih, která měla předčit i pařížské Champs-Elysées. Vítězný sloup přežil druhou světovou válku bez větší újmy. Přesto se jej po skončení války chtěly francouzské okupační jednotky zbavit, což bylo ale nakonec zamítnuto Američany a Brity. Vítězný sloup je volně přístupný skrze 4 tunely, které vedou pod velmi rušným kruhovým objezdem. Abyste se však mohli podívat dovnitř či vystoupit až na vrchol sloupu, musíte zaplatit asi 2.50 euro. Výhled na celý park však stojí opravdu za to![13]

• Otevřeno: denně 9:30-18:30. Metro: Hansapltz (U9)

Gerndarmenmarkt

Gerndarmenmarkt je patrně jedním z nejkrásnějších náměstí Berlína. Jeho historie sahá až do 17.století a své jméno nese podle názvu tehdejšího policejního pluku (gens d’armores), který spravoval kasárny, jež se na tomto náměstí nacházely v 18.století. Toto rozlehlé náměstí, v jehož středu se nachází socha básníka Fridricha Schillera, je dnes proslulé především dvěma katedrálami v barokním stylu – Deuscher Dom a Francösischer Dom. Deutscher Dom byl postaven v letech 1701 až 1708 architektem Martinem Grünbergem. Původně sloužil jako prostý kostel, ale v roce jeho dokončení se stal kongregací luteránské a kalvinistické církve. Neoklasicistní věž s kupolí byla přidána až na konci 18.století architektem Carlem von Gontardem. Od roku 1992 je v Deutscher Domu k vidění výstava o historii a vývoji německé parlamentní demokracie. Französischer Dom byl vybudován v letech 1701 až 1705 a sloužil jako útočiště francouzským hugenotům. Aby měl Gendarmenmarkt symetrický ráz a odlišily se dva postranní kostely od Koncertní haly uprostřed náměstí, byla i této budově přistavěna věž s kupolí, ale ta na rozdíl od té v Deutscher Domu není propojena s kostelem, neboť byla přistavena pouze pro estetické účely. Dnes se zde nachází muzeum hugenotů. [14]

Palác Charlottenburg

Palác Charlottenburg byl postaven na přání pruského krále Fridricha I. Pruského v roce 1699 podle plánu Simona Gondeau jako barokní letní palác pro jeho choť Charlotte Sofii, která zanedlouho udělala z Charlottenburgu, jenž v 17.století byl samostatným městem a nikoliv součástí Berlína, centrum intelektuálů. Právě po Charlotte Sofii nese palác své jméno. Jedná se o největší palác v Berlíně, kde se v současnosti nacházejí umělecké sbírky francouzských obrazů z 18.století či sbírky čínského a japonského porcelánu. K paláci bylo od konce 17.století přistaveno několik dalších budov, neboť jeho původní velikost nebyla na přijímání oficiálních návštěv a další slavnostní události dostatečná. Mezi asi nejznámější nově přistavené místnosti řadíme Nové křídlo, kde měl Fridrich Veliký své obytné prostory a jehož krásné interiéry jsou typickým příkladem architektury německého rokoka. Trvalo až jedno století, než byl palác dostaven do podoby, jak jej známe dnes. V divadle paláce Charlotenburg (Schlosstheater) se také nachází Muzeum prehistorie , kde královská rodina Hohenzollernů uchovávala různé umělecké kousky a artefakty z této doby. V 18.století byla podle návrhů Petera Josepha Lenné přistavěna zahrada v anglickém stylu, na jejímž konci se nachází jezero s belvederem, jenž byl postaven v roce 1788 podle návrhů architekta Carla Gottharda Laghanse a v němž dnes najdeme výstavu porcelánu. V parku je rovněž umístěna budova Mauzolea, která byla postavena na přání krále Fridricha Viléma II. v roce 1812, aby tam nechal pochovat svou manželku královnu Luisu. Kromě ní je ale v Mauzoleu pohřbeno ještě několik dalších členů královské rodiny.[15]

Čtvrť Nikolaiviertel

Většina domů tu byla zničena za 2. světové války, ale v 80. letech byly postaveny zdařilé repliky – a dokonce obytné. [16]

Braniborská brána

Braniborská brána je patrně nejznámější památkou v Berlíně, díky čemuž se zároveň stala jeho symbolem. Původně sloužila jako městská brána, kde se platilo mýtné. Skrze ni se vstupovalo do tehdy se rozvíjejícího města. Dokončena byla v roce 1791 slezským architektem Carlem Gothardem Langhansem, který se při stavbě šesti dórských sloupů, které bránu tvoří, nechal inspirovat především antickou Akropolí. Kvadriga sochaře Johanna Gottfrieda byla přidána až o tři roky později. Řecká bohyně vítězství, Viktorie, která řídí vůz tažený čtyřmi koňmi, měla symbolizovat mír a pokoj v hlavním městě pruského království. Braniborská brána se nachází na náměstí Pariser Platz, tedy na samém konci noblesního boulevardu Unter den Linden. I toto náměstí bylo po sjednocení Německa kompletně zrenovováno a dnes se na něm nachází kromě několika velvyslanectví i Akademie umění nebo slavný Hotel Adlon.[17]

Checkpoint Charlie

Checkpoint Charlie je patrně nejznámějším hraničním přechodem Berlína z doby studené války, kde pouze diplomaté, novináři či obyvatelé jiné než německé národnosti měli povolení přejít z jedné části města do druhé, a to ještě se zvláštním povolením. Nejednou se toto místo dostalo na přední stránky novin. Právě zde došlo jen dva měsíce po výstavbě Berlínské zdi k vážnému konfliktu mezi americkým a sovětským sektorem, kdy tanky obou mocností stály jen 200 metrů od sebe, připraveny na skutečnou konfrontaci. Jméno hraničního přechodu je odvozeno od fonetické abecedy NATO, kde písmeno C je třetí v pořadí a Charlie je jeho kódovým slovem. Dnes se na místě bývalého hraničního přechodu nachází kopie původní tabule s nápisem ve 4 jazycích (angličtina, ruština, francouzština, němčina), který příchozím připomínal, že opouštějí americký sektor a vstupují do sektoru sovětského a naopak. Kopie první strážní budky z roku 1961 a vojáci s vlajkami okupačních jednotek, kteří se s vámi za jedno euro rádi vyfotí, dnes slouží jako jedna z hlavních turistických atrakcí. Museum Haus am Checkpoint Charlie láká turisty svou rozsáhlou dokumentaristickou sbírkou zaměřující se na osudy osob, které se snažily utéct z Východního do Západního Berlína.[18]

Potsdamer Platz

Potsdamer Platz je jedním z náměstí, kde se snoubí architektura dob dávno minulých s velmi moderní, městskou architekturou. Jeho historie sahá až do roku 1838, kdy byla postavena první železniční zastávka. Zejména v druhé polovině 19. století se náměstí začalo dále rozrůstat a stalo se sídlem berlínské smetánky. Začátkem 20. století už bylo jednou z nejdůležitějších dopravních tepen metropole, kde se denně míjely tisíce aut a cestujících. První semafor v Evropě se nacházel také právě tady. Luxusní hotely, bary či cafeterie pak vdechnuly tomuto místu zvláštní kouzlo, příznačné především pro 20. léta. V průběhu druhé světové války bylo náměstí z veliké části zničeno a vzhledem k tomu, že se přes něj v době studené války táhla Berlínská zeď, bylo zrenomováno až po německém znovusjednocení roku 1990. Rozsáhlá rekonstrukce v průběhu 90. let udělala z Postupimského náměstí jedno z největších stavenišť Berlína, nicméně je třeba říci, že mu rozhodně navrátila jeho původní lesk a slávu. Dnes se na Potsdamer Platz nachází celkem 19 nově postavených budov, z nichž většina se stala reprezentativními sídly různých firem a společností – od Sony až po Deutsche Bahn. Na konci ulice Alte Potsdamer Strasse se nachází divadlo Potsdamer Platz, které patří mezi jedno z největších a nejvíce navštěvovaných divadel v Německu. Právě tady se soustředila stará německá kinematografie a na tomto místě začínala svou kariéru legendární Marlene Dietrich. Neopomenutelnou součástí Postupimského náměstí je veliké nákupní centrum Arkády, kde najdete obchody s luxusním oblečením a bižuterií, restaurace, kavárny i obchůdky s bytovými doplňky.[19]

Alexanderplatz

Alexandrovo náměstí, které Berlíňané někdy zkráceně nazývají Alex, je s Postdamer Platzem nejznámějším náměstím Berlína. Pojmenováno bylo podle ruského cara Alexandra I. a sloužilo jako dobytčí trh a posléze jako prostor pro výstavy nebo přehlídky. Železniční stanice zde byla postavena v roce 1882 a od té doby je Alex významnou dopravní křižovatkou. V současné době je také nákupním a kulturním centem. V době, kdy byl Berlín rozdělen Zdí, byl Alexanderplatz pulzujícím srdcem Východního Berlína, jemuž v západní části konkurovala především třída Kurfürstendamm. Ačkoliv byly v roce 1993 zveřejněny plány pro rekonstrukci náměstí, s jejich realizací se nikdy nezačalo. Socialistická architektura tak byla z veliké části zachována. Mezi nejznámější budovy na náměstí patří např. Haus des Lehrers (Dům učitelů), který byl první výškovou budovou Alexanderplatzu a postaven byl v letech 1962 - 1964. Jeho účelem bylo poskytnout prostor pro schůzky pedagogů. Dnes se v něm nachází kancelářské prostory. Mezi další významné budovy patří také stavby architekta Petera Behrense – Berolinahaus a Alexanderhaus, které byly postaveny ke konci 20. let 20. století. Po druhé světové válce byl Berolinahaus využíván jako poštovní dům a taktéž sloužil pro administrativní potřeby čtvrti Mitte. Dnes se v jeho přízemí nachází obchody, restaurace a vchod do metra. Alexanderhaus byl v 50. letech využíván jako obchodní centrum a od 90. let slouží jako sídlo banky Landesbank Berlin. Nepřehlédnutelnou součástí Alexanderplatzu je i obchodní centrum Alexa s více než 180 obchody. Slavné Hodiny světa byly postaveny v roce 1969 a ukazují čas v různých městech po celém světě. Korunu Hodin světa tvoří rotující sluneční soustava. Poblíž se také nachází Červená radnice (Rotes Rathaus), kde má dnes sídlo starosta Berlína, Klaus Wowereit, a berlínský senát. Postavena byla v letech 1861 - 1869, a to ve stylu vrcholné italské renesance. Inspirací pro plán budovy byly architektovi, Hermannu Friedrichu Waesemannovi, radnice v polském městě Toruń a katedrála Notre-Dame de Laon ve Francii. Na náměstí se také nachází kostel Marienkirche, který jako jeden z mála zažil dobu středověku. Jedná se o druhý nejstarší kostel v Berlíně, hned po Nikolaikirche ve čtvrti Nikolaiviertel. Dnes v něm jsou uschovány umělecké sbírky patřící státu Brandenburg a Berlínu. Nedaleko Červené radnice se nachází Marx-Engels-Forum, které je tvořeno dvěma sochami zmíněných otců socialismu, či Neptunova fontána.

Televizní věž

Televizní věž a Braniborská brána jsou bezesporu největší dominantou Berlína. Stavba věže, která dosahuje výšky 368 metrů a činí z ní nejvyšší vyhlídkový bod v Berlíně, započala v 50. letech, ale dokončena byla až v letech šedesátých. Vrchol věže, který byl vytvořen podle návrhu architekta Hermanna Henselmanna, má připomínat sovětskou družici Sputnik 1 a původně měl být po vzoru socialismu červený. Nicméně tyto plány byly později upraveny a vrchol má dnes částečně zlatavý povrch. Tehdejší vládě Východního Berlína vyšly stavební plány do puntíku, avšak až na malý detail – když na vrchol Televizní věže svítí slunce, paprsky vytvoří na jejím povrchu kříž. Někteří Berlíňané, vysmívající se vládní snaze potlačit jakoukoliv formu náboženství, proto věži začali přezdívat „papežova pomsta". Televizní věž je jednou z nejnavštěvovanějších atrakcí a ročně jí navštíví až milion turistů. Je také 4. nejvyšší stavbou v Evropě – hned po televizních věžích v Moskvě, Kyjevě a Rize. Věž je možné navštívit. Na jejím otáčivém vrcholu se nachází restaurace, kavárna a vyhlídkový ochoz, z nejž je za jasného dne vidět i na 42 kilometrů daleko.[20]

• Otevřeno: denně od 9:00 do 0:00, vstup 10 EUR. Metro: U2, U5, U8 – stanice Alexanderplatz

Olympiastadion/Olympijský stadion

Berlínský olympijský stadion (Olympiastadion Berlin) z roku 1936 je stavba zřízená pro letní olympijské hry 1936 v Berlíně a za účelem prestiže tehdejšího nacistického režimu, který se chtěl světu prezentovat v patřičném světle. Olympijský stadion je pravidelně užíván mužstvem Hertha BSC Berlín pro domácí zápasy první fotbalové ligy, pravidelně ročně (od roku 1985) se zde koná též finále německého fotbalového poháru mužů a žen. [21]

• Otevřeno: denně 9 - 19 hod, vstupné 4 EUR. Metro: U2 – stanice Olympiastadion

Pamětní kostel Viléma I.

Novorománský pamětní kostel Viléma I. byl postaven na konci 19. století v tehdy nově se rozvíjející čtvrti, která je v současné době centrem Berlína. Z původních čtyř věží, které kostel po dostavbě obklopovaly, dnes stojí pouze věž jedna a střecha hlavní věže částečně chybí, neboť byl kostel v letech 1943 a 1945 vážně poničen. Po skončení druhé světové války se vedly spory o tom, zda kostel zničit úplně a postavit na jeho místě kostel nový. Po protestech obyvatel byl kostel zachován a dnes je jednak symbolem válečných hrůz, ale i snah o udržení míru. Během let 1957 - 1963 byly přistavěny dvě další budovy podle vítězného návrhu architekta Egona Eiermanna. Berlíňané jim někdy pro jejich zvláštní tvar přezdívají „rtěnka a pudřenka“. První budova má tvar osmiúhelníku a slouží jako kostel. Jeho interiér, který je převážně tvořen skleněnými mozaikami, vznikl na základě inspirace interiérem katedrály Notre Dame v Paříži. Druhá budova, která je o poznání vyšší, má tvar šestiúhelníku a uvnitř se nachází zvonice. [22]

• Otevřeno: denně 9 - 19 hod. Metro: U2 nebo U9 – stanice Zoologischer Garten

Berlin Hauptbahnhof

Nové berlínské hlavní nádraží Berlin Hauptbahnhof (Berlín hlavní nádraží) bylo po zhruba deseti letech stavby jako pilíř nového dopravního konceptu a jako největší nádraží ve městě slavnostně otevřeno 28. května 2006. Stavba, která měla stát kolem 700 milionů euro, patří nejen z technického hlediska k významným pozoruhodnostem města. Dnešní hlavní nádraží stojí na místě původního Lehrtského nádraží (Berlin Lehrter Bahnhof) z roku 1868-71, odkud vyjížděly vlaky spojující Berlín s Hannoverem (městečko Lehrte bylo prvním železničním uzlem na hannoverském území). Nádraží leží na Sprévě poblíž Humboldtova přístavu. Jednalo se o koncové nádraží. Nádražní hala měřila 188 metrů do délky a byla široká 38 metrů, po stranách se nacházela dvě křídla. Původně se zde nacházely čtyři koleje pro výstup a nástup a jedna kolej pro objíždění lokomotiv. Během druhé světové války urpělo nádraží těžké škody při bombardování a vyhořelo. Z nedostatku jiných alternativ bylo po válce provizorně znovuvybudováno pro nouzový provoz. V srpnu 1951 byl provoz ukončen; bourání a odklid ruin se však protáhl až do roku 1959, protože se musel brát ohled na v bezprostřední blízkosti se nacházející nádraží Lehrter Stadtbahnhof (Lehrtské městské nádraží), sloužící městské (S-Bahn) a regionální dopravě. Po roce 1951 ztratila tato původně přestupná stanice na významu, později i proto, že pokračování trati městské dopravy pak leželo již ve Východním Berlíně. Toto městské nádraží se nacházelo v památkové péči a bylo roku 1987 k 750letému výročí založení města za asi 10 milionů euro sanováno, v průběhu výstavby nového hlavního nádraží však roku 2000 zbouráno.[23]

• Oranienburgerstrasse (čtvrť Mitte) - all-you-can-eat restaurace

Muzea/kultura:

• Zoologická zahrada – legendární berlínská zoologická zahrada je vůbec nejstarší v Německu (otevřena byla již v roce 1844) a pyšní se vůbec nejvyšším počtem druhů zvířat na světě. Nezapomeňte navštívit maskota zoologické zahrady – ledního medvěda Knuta – nebo budovu akvária s vůbec největší biodiverzitou mořského života v Evropě.

Otevřeno 9-17 hod.

Vstupné 13 EUR (20 EUR s akváriem)

• Filmové muzeum – toho muzeum nacházející se na Postupimském náměstí v komplexu Sony Center se zaměřuje především na německou kinematografii od jejích prvopočátků, přes dobu němého filmu po současnost. Částí muzea je i permanentní výstava Marlene Dietrich, která mapuje její celoživotní kariéru a vystavuje i některé její osobní předměty jako jsou originální kostýmy z jejích filmů či soukromé fotografie a videa. [24]
• Technické muzeum – největší muzeum techniky na světě o rozloze až 50.000 m² rozdělené do 17 sektorů, ve kterých můžete spatřit výstavu lokomotiv, letadel či lodí nebo poznat, jak se vyrábí různé šperky či papír.
• Aqua Dom – jste milovníky mořského života? Pak navštivte obří akvárium se vzácnými druhy ryb a korály v Hotelu Radisson poblíž Alexanderplatzu. Jedná se o největší akvárium svého druhu na světě a je naplněno až 1000 litry vody.
• The Story of Berlin - Muzeum The Story of Berlin se zaměřuje na dějiny města od jeho vzniku po současnost, z čehož zejména jeho interaktivní výstava moderních dějin je velmi zajímavá. Výstava je rozdělena do tematických 23 místností, které vás provedou jeho bohatou 800-letou historií. Součástí návštěvy muzea je i originální průvodce atomovým bunkrem pod třídou Kurfürstendamm. Otevřeno denně od 10 do 18 hodin, vstupné 9,80 €. (Metro: U1 – Uhlandstrasse)[25]
• Museum für Naturkunde - Přírodovědné muzeum, kde můžete nalézt více než 60 milionů exponátů včetně dinosaurů, lastur, vycpaných zvířat a ptáků a meteoritů.[26]
• Berlínská zeď - East Side Gallery - je muzeum pod širým nebem, které se nachází na pomezí bývalých berlínských čtvrtí Friedrichshain a Kreuzberg (od roku 2001 jsou tyto čtvrti spojeny). Jedná se o jedno z mála míst v městě, kde ještě můžete spatřit zbylé kusy Zdi, jež byla před dvaceti lety zbourána. Jedná se u vůbec největší muzeum pod širým nebem na světě, neboť vystavená Zeď, táhnoucí se podél břehu řeky Spree, je více jak 1.3 kilometry dlouhá. Prvně byla pomalovaná již v roce 1989 umělkyní Christine Mac Lean, jež se zasadila o to, aby se k ní přidali i další umělci. Čas, počasí a znečistění však způsobily, že památka začala časem chátra, a tak prošla v roce 2000 rozsáhlou rekonstrukcí. Dnes jsou zbylé kusy zdi pomalovány až 106 grafikami různého typu od umělců ze všech koutů světa. Většinou se jedná o náměty z historie města nebo dějin Německa. Asi nejznámější grafikou na zbylých kusech zdi je polibek Ericha Honeckera a Leonida Brežněva od Dmitrije Trubela.[27]
• Berlin Wall Documentation Center - Dokumentační centrum Berlínské zdi je jednak národním památníkem dříve rozděleného města a obětem, které ve snaze utéct z Východu na Západ zahynuly, ale i místem, kde se přes léta shromažďují informace spojené s výstavbou a téměř třicetiletou existencí Berlínské zdi. Kromě permanentní výstavy Berlínské zdi zde můžete nahlédnout do digitálních archivů s originálními dokumenty nebo vystoupit na věž, ze které je výhled na poslední kusy Berlínské zdi v jedním původním vzhledu na ulici Bernauer Strasse. Nedaleko tohoto centra se rovněž nachází i Kostel smíření (Church or Reconciliation), kde se každou neděli konají mše věnované osobám, které při snaze o překonání Zdi zahynuly. [28]
• Otevírací hodiny: duben/říjen – ÚT-SO od 10 do 18 hodin listopad/březen – ÚT-SO od 10 do 17 hodin
• Audio průvodce GPS – 8 € na 4 hodiny/ 10 € na celý den