Beynac-et-Cazenac

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Hlavní strana > Letní Francie 2014


Beynac-et-Cazenac je vesnice v departmentu Dordogne v jihozápadní Francii. Nachází se zde středověký hrad Château de Beynac. Beynac je zařazen do seznamu nejkrásnějších vesnic Francie. V roce 1827 došlo ke spojení vesnic Beynac a Cazenac v jednu obec s názvem Beynac-et-Cazenac.

První historická zmínka o Beynacu pochází z roku 1115, když Maynard de Beynac poskytl finanční dar sestrám z opatství Fontevrault. Simon de Montfort dobyl na konci 12. století místní hrad, ale lidé z Beynacu ho zvládli získa tnazpět díky intervenciFilipa Augusta v roce 1217. Hrad zůstal v majetku rodiny Beynac až do roku 1761, kdy se Marie Claude de Beynac provdala za Christopha de Beaumont. S Marií linie rodiny Beynac zanikla. Jeden z jejích potomků hrad v roce 1961 prodal.

Château de Beynac

  • Vstupné: 8 EUR
  • Parkování: poblíž Parc Archelogique ve vesnici


Hrad v obci Beynac je jedním z nejlépe dochovaných a nejznámějších hradů v regionu. Hrad postavili ve 12.století baroni z Beynacu (jedno ze 4 baronství v Perigordu), aby strážil údolí pod ním. Hrad nahradil původní opevněné kastrum z roku 1050. Mohutná stavba na strmém, vysokém útesu měla odradit každého, kdo by chtěl na údolí Vezére zaútočit.

Nejstarší částí hradu je čtvercová romaneskní tvrz s několika východy, strážními věžemi a úzkým spirálovitým schodištěm. Na jedné straně je k tvrzi připojená rezidence. Ta byla přestavěna a zvětšena v 16. a 17. století. Na druhé straně je rezidence ze 14. století (jen částečně) spolu s nádvořím a přímým schodištěm vedoucím k apartmánům ze 17. století. V nich lze dodnes obdivovat původní dřevěné vybavení a malované stropy. Salle des États (Státní hala) má renesanční krb a vede do malé oratoře pokryté freskami z 15.století (včetně Piety, sv. Kryštofa a Poslední večeře).

Přímým následkem sňatku mezi Alienor Akvitánskou a budoucím králem Anglie Jindřichem Plantagenêtem, Beynac spolu ze zbytkem Akvitánska připadl Angličanům. Spadal však pod kontrolu hraběte z Toulouse, vazala Francouzského krále. Nicméně nový anglický král However, Richard I. (Lví srdce) hrad v roce 1197 zabral, protože odmítl akceptovat pojítko s hrabětem z Toulouse. Jeho armáda našla útočiště v centrální věži hradu. Rodina Beynacůale nelenila a hrad od Angličanů získala nazpět v době Richardovy smrti v roce 1199.

Sotva se hrad dostal z anglické okupace, přišla do údolí další armáda a blížila se k Beynacu (1214). Tentokrát se jednalo o Simona de Montfort, nechvalně známého rytíře, jehož cílem bylo zničit všechny, kteří podporovali Katary. Bylo to v době křížových výprav proti albigenským. Stejně jako okolní hrady i byl Beynac obléhán, přičemž skutečným důvodem byla snaha podmanit si všechna území spojená s hrabětem z Toulouse, kteřý byl známý podporou Katarů.

Během stoleté války byla pevnost v držení Francouzů. Dordogne tvořil hranici mezi Francií a Anglií. Nedaleko odtud, na opačném břehu řeky stojí Château de Castelnaud, který ovládali Angličané. Kraj Dordogne byl pódiem pro mnohé boje o vliv, soupeření a boje mezi stoupenci Francouzů a Angličanů. Hrad ale měnil pány spíše skrze intriky než následkem přímých útoků, protože armády k dobytí podobně velkých hradů byly příliš nákladné. Mohly si je dovolit jen nejbohatší šlechticové a králové.

V 15. století se z Beynacu stalo baronství (spolu s 3 dalšími: Biron, Bourdeille a Maureuil,). Baroni z Beynacu se tak účastnili budoucích politických jednání a konfliktů v Perigordu. Vesnice využila svého postavení a rozrůstala se. Byly podporovány obchodní styky s okolními městy v údolí. Náboženské války však přinesly do regionu mnoho utrpení, a to zejména v 16. století. Vesnice trpěla mnohými partyzánskými útoky. Kostel sv. Jakuba v centru Beynacu byl vypleněn a vypálen.

Na začátku 17. století se král rozhodl rodinu Beynac odměnit za podporu Francouzské koruny.

V předzvěsti francouzské revoluce se v regionu odehrála rebelie chudinských obyvatel. Skoro 5000 rolníků vyrazilo směr Sarlat. Následovala strašlivá represe. Beynac se rozdělil na dvě části - na obyvatele pevnosti a zbylé rolnictvo ve vesnici mimo zdi hradu. [1]

Hrad v rod 1962 koupil Lucien Grosso, který ho zrestauroval. Návštěvníci tak mohou spatřit přepychové tapiserie zobrazující scény lovu nebo výjevy ze života pánů z dob minulých. Od roku 1944 je hrad zařazen mezi národní historické památky.

Hrad sloužil také jako místo pro natáčení mnoha filmů, včetně filmu Návštěvníci (1993), Dartagnanova dcera (1994), Věčný příběh (1998), Johanka z Arku (1999). Ve vesnici Beynac se natáčel film Čokoláda (2000). [2]

Osobní nástroje