Francie 2008

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Geocaching Francie 2008

Trasa

Výjezd 30.8.2008 v 11-12:00 z Prahy

  • Plzeň
  • Rozvadov - na Waidhaus a Vohenstrauss
  • Regensburg - turist.známka + přespat v kempu

31.9.2008

1.9.2008

2.9.2008

  • Dolomity - před Brixenem na Brunek, přes Mühlbach, před Toblachem odbočit na Cortina d' Ampeco, přes Jezero Misurina, Dreizinnen (hory), na Canazei (hory - Marmolada, Rosengarten), Vigo di Fassa, na Bolzano, přes jezero Karersee
  • Bolzano - přespat někde před ním

3.9.2008

  • Trento
  • Arco, Riva del Garda
  • Lago di Garda - Limone - kemp na konci města - nechat auto v kempu a ne ve městě
  • procházka na Sentiere del Sole, Capo Reamol

4.9.2008

  • Brescia
  • Cremona
  • Piacenza
  • Janov- cesta tam trvá 4 hodiny - pak na dálnici, sjet na Imperia
  • Nebo varianta bez Janova a projet Ligurskou riviéru po pobřeží
  • San Remo - přespat

5.9.2008

  • sjet v Mentonu - historické město
  • Monako - 2 hodiny ze San Rema, Oceánograf.muzeum, knížecí palác, Casino
  • Cap Ferrat
  • Nice - promenáda Englése
  • přespat za Nice

6.9.2008

  • Cannes - najet na dálnici a sjet ve Frejusu a nebo jet po pobřeží
  • Saint Tropez - parkoviště Place de Lyces
  • Hyeres - najet na dálnici a sjet v Sanary nebo Bandolu
  • Toulon
  • Bandol - Sanary sur Mer

7.9. 8.9. 9.9. 10.9. 11.9.

12.9.

13.9.

  • Orange
  • Lyon
  • Macon
  • Bourg
  • směr Dijon
  • před Dijonem na Besancon
  • Mulhouse
  • Freiburg
  • Karlsruhe
  • před Heidelbergem odbočit na Heilbronn
  • Norimberk
  • Praha

Poznámky

Auto

  • Zelená karta
  • Vesty 2x - vevnitř v autě
  • Kanystr s benzínem
  • Lekárna
  • Hasicí přístroj
  • Nafouknuté pneumatiky - 2.3
  • Zkontrolovat světla a blikačky
  • Řidičáky - V. i Ž.
  • Knížka s opravnami Renault
  • Malý techničák
  • Voda do ostřikovačů
  • Lano, trojúhelník, žárovky


Benzín a dálnice

  • Natankovat na Rozvadově (nádrž vydrží 700 km)
  • Německo - 1,55 EUR - netankovat
  • Rakousko - cca 1,3 EUR
  • Itálie - 1,5 EUR
  • Francie - 1,5 EUR
  • Rakousko - dálniční známka - 7,8 EUR na 14 dní
  • Rakousko - Brenner - průjezd tunelem 8 EUR
  • Itálie - benzín 85 - zelená pistole - Senza Piombo
  • Francie - mít připravené drobné na platbu dálnice
  • Francie - značení - dálnice je modrá a státovka zelená
  • Itálie - večer se nenatankuje - jen na karty
  • Itálie - Itálie - samoobslužné pumpy jsou levnější
  • Německo - neomezená rychlost na dálnici
  • Mnichov - rozkopaná dálnice - jet na Innsbruck a Garmisch - když nechceme do města jet kolem stadionu doprava na Garmisch
  • Tankovat u nakupních center


Peníze

  • Cesta - 12 000 CZK - 300 EUR
  • 9x oběd - 20 EUR/den/2 osoby - 180 EUR
  • Ubytování - 8x 30 EUR/noc - 240 EUR

Důležité info

  • 420 582 405 901








Mapy


Regensburg

TURISTICKÁ ZNÁMKA / Tourentaler - MĚSTO REGENSBURG - Bruckladerl (Steinerne Brücke), Weiße-Lamm-Gasse 1


Regensburg neboli Řezno (140 000 obyvatel) leží v srdci Bavorska v nejsevernejším bodu Dunaje. Město bylo založeno Římany a do začátku 19. století bylo jedním z nejvýznamnějších měst v Německu. Svým jedinečným středověkým městským jádrem a stavbami ze dvou tisíciletí patří Řezno k nejhezčím německým městům. [1]

Historické centrum města je od roku 2006 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO. [2]

Významné stavby

  • Steinerne Brücke (Kamenný most) byl postaven v letech 1135–1146. Je to nejstarší most v Německu, který se stal vzorem pro stavbu dalších mostů i v jiných evropských zemích (Londýn, Avignon) a pravděpodobně i pro Juditin most v Praze. Díky mostu město zbohatlo, na výběru mýta
  • Dom St. Peter katedrála je dominantou města; představuje jedno z hlavních děl bavorské gotiky (2.polovina 13. století - 1525, věže 1859-1869).
  • Römerturm, postavená kolem roku 1200, představuje pozůstatek vévodského dvorce Wittelsbachů, který vznikl na místě původní vévodské falce Agilolfingů, později využívané východofranskými králi a císaři.

Významné osobnosti spjaté s Řeznem

  • Svatý Bonifác založil v Řezně roku 739 biskupství.
  • Juan de Austria – syn císaře Karla V. a dcery řezenských měšťanů Barbory Blombergové, se narodil v roce 1547 pravděpodobně v Řezně.
  • Johannes Kepler – německý matematik a astronom, zemřel v Řezně v roce 1630. V jeho úmrtním domě bylo zřízeno muzeum (Kepplerhaus).

Mnichov

TURISTICKÁ ZNÁMKA / Tourentaler - FRAUENKIRCHE - Geschenke am Hofbräuhaus, Orlandostr. 8


Město Mnichov (německy: München, starobyle Munich - bei den Mönchen - u mnichů) leží v podhůří Alp na řece Isar a s 1,3 miliony obyvatel je třetím největším v Německu (po Berlínu a Hamburku). Mnichov je hlavním městem Bavorska. [[3]

  • Většina památek se soustřeďuje na levém břehu řeky Isar. Z hlavního nádraží se do historického centra Mnichova dostanete pěšky zhruba za patnáct minut.
  • Za centrum Mnichova a zároveň dobrý výchozí bod se považuje Marienplatz. Náměstí dominuje novogotická radnice Neues Rathaus s dvojicí věží.
  • Na Marienplatz se také nacházejí dva významné kostely. Z gotického St. Peterskirche jsou za jasného počasí vidět Alpy. V kostele Heiliggeistkirche se nachází krásný rokokový strop.
  • Typickou mnichovskou stavbou je Frauenkirche - obrázek tohoto pozdně gotického kostela s cibulovitými kopulemi tu najdete na každém druhém suvenýru - od pivních tácků až po krabičky s čajem.
  • Na západ od Marienplatz najdete fontánu Richarda Strausse a středověkou městskou bránu Karlstor.
  • Další významné památky v Mnichově: středověká brána Sedlinger Tor, Ludwigstrasse (rozprostírá se od Siegestor až k Feldherrnhalle), palác Rezidenz (rezidence hostila od roku 1385 do roku 1918 bavorské vládce) [4]

Ubytování - kempy v Mnichově

  • Campingplatz Thalkirchen (tel.: 723 17 07, adresa: Zentralländstrasse 49, Mnichov )
Leží jihozápadě od středu města (asi dvacet minut MHD), nedaleho hostelu na Miesingstrasse. V létě tu bývají davy lidí, ale místo pro pár stanů se tu většinou najde. Příjemné ubytování v údolí řeky Isar nedaleko pivních hospůdek. Více ZDE.
  • Tent Munich u botanické zahrady
Netradiční ubytování uprostřed parku společně s ostatními baťůžkáři, jen 13 minut od hlavního nádraží. Rezervace je nutná pouze pro skupinu s více než 15 lidmi. Tramvají číslo 17 ve směru na Amalienburgstrasse, vystoupit na zastávce Botanischer Garten. Více info ZDE.
  • Langwieder See
adresa: Eschenrieder Str. 119 81249 München
  • München Obermenzig
adresa: Lochhausener Str. 59

Linderhof

Zámek Linderhof vznikl na odlehlém pozemku ukrytém v horách, který zakoupil bavorský král Maxmilián II. Ludvík II. Původní královský letohrádek upravil do neorokokové podoby s výstavným interiérem: zatímco Zrcadlový sál kopíruje sál v královské rezidenci v Mnichově, Přijímací sál překypuje přepychem, pokoj s tapiseriemi navozuje pastorální výjevy.

Zámek obklopují krásně terasy s bazénem a kašnou, rozkošná zahrada je poseta romantickými stavbami - Venušinou jeskyní, marockým pavilonkem či Labutím jezerem

Turistické informace

  • Otevírací hodiny: 9 - 18 hod.
  • Vstupné: 7 EUR


Neuschwanstein

TURISTICKÁ ZNÁMKA /Tourentaler


Pohádkový zámek Neuschwanstein nad divokou soutěskou údolí říčky Pollak v Bavorských Alpách je asi nejkouzelnějším zámkem na světě. Jeho bělostné věže se jako by vznášely ve vzduchu na pozadí temné zelených jedlí. Neuschwanstein, navržený a postavený bavorským králem Ludvíkem II. (l845-86), vyvolává dojem středověké stavby daleko silněji než ty, které ve středověku skutečné vznikly. Neuschwanstein je však především nádhernou kulisou, snem, který Ludvík dokázal uskutečnit pouze díky svému značnému bohatství.

Počátky Ludvíkova snu sahají do jeho dětství. Již od malička hrál bavorský princ rád divadlo a přestrojoval se. Podle svého dědečka Ludvíka L už v šesti letech vytvářel z dětské stavebnice „překvapivě hezké budovy". Léto rodina trávila na Hohenschwangau, starém sídle pánů ze Schwangau, které Ludvíkův otec Maximilian II. zakoupil v roce 1833. Romantický Maximilian nesvěřil plán rekonstrukce architektovi, nýbrž jevištnímu výtvarníkovi. Miloval rovněž legendy, a tak dal stěny vyzdobit scénami z různých pověstí, zvláště tě o labutím rytíři Lohengrinovi, který údajně na Hohenschwangau žil.Není divu, že tyto podněty na Ludvíka hluboce zapůsobily. Měl nesmělou a citlivou povahu a zároveň projevoval bujnou fantazii. Když v roce 1861 poprvé v životě uslyšel operu, Lohengrína, byl unesen. Požádal otce, aby jejího skladatele Richarda Wagnera (1813-83) pozval na Hohenschwangau, kde by inscenoval Lohengrina jen pro něj.

Tak začal vztah, který přetrval až do konce Ludvíkova života. Když po Maximilianově smrti v roce 1864 osmnáctiletý Ludvík usedl na bavorský trůn, za pouhých pět týdnů poslal pro Wagnera a dal jej ubytovat v jedné mnichovské vile. Vztah k Wagnerovi nepovažoval jen za přátelství umělce a mecenáše, nýbrž za vztah dvou tvůrců. Ludvík neměl hudební nadání, ale poskytl Wagnerovi peníze, rady, kritiku a inspiraci. A Wagner alespoň do jisté míry uskutečnil sny, jimiž se Ludvík opájel.Ludvíkova vášeň pro Wagnerovu hudbu vycházela ze stejného zdroje jako touha stavět pohádkové paláce. Prvním a nejkrásnějším se stal Neuschwanstein. Na jaře roku 1867 navštívil Ludvík gotický hrad Wartburg poblíž Eisenachu v Durynsku. Na bavorského krále, milov­níka divadla a romantiky, Wartburg hluboce zapůsobil. Ludvík si umínil, že stejný hrad musí mít i on. Asi jeden a půl kilometru od Hohenschwangau stála na skalnatém srázu zřícenina staré hlásky. Právě tady se Ludvík rozhodl postavit Neuschwanstein, svůj „nový labutí domov". 5. září roku 1869 hýl položen základní kámen hlavního traktu, který dostal název Palaš.

Po otcově vzoru Ludvík zadal návrh exteriéru zámku jevištnímu výtvarníkovi bavorského dvorního divadla Christianu Jankovi. Jank králi přinesl radu nákresů, podle nichž skupina malířů a řemeslníků vytvořila plas­tické modely, podobající se kulisám pro Wagnerovy opery Lohengrin, Tannbauser a Parstfal.Neuschwanstein je ve skutečnosti Lohengrinovým hradem. Plány Palašů, původně pojatého jako tøíposchodbvá gotická pevnost, se postupně měnily, až vznikl návrh romantické stavby o pěti podlažích, která se v Ludvíkových očích nejvíce blížila legendě. Návrh nádvoří vycházel ze skutečného provedení Lohengrína v Antverpách, kde byla podobná dekorace znázorňující hradní nádvoří použita ve druhém jednání opery.Síň pěvců inspirovala opera Tannhauser.

Podle legendy se německému básníkovi 13- století Tannháuserovi podařilo najít vstup do Venušiny hory. do podzemního světa lásky a krásy, jemuž tato bohyně vládla. Jeden výjev Wagnerova Tannhusera se odehrává v Síni pěvců na Wartburgu, a proto Ludvík Jankovi přikázal, aby na Neusehwansteinu vytvořil její kopii. Ludvík chtěl na Neuschwanstein u postavit i „Venušinu jeskyni", avšak nenašel v krajině vhodné místo. Musel se tedy spokojit s její menší verzí postavenou uvnitř hradu. V jeskyni je však dokonce vodopád s kaskádami a umělý měsíc. (Jeskyni v exteriéru dal Ludvík postavit asi 25 kilometrů na východ od Neuschwansteinu poblíž Linderhofu, bývalého loveckého zámečku, jejž Ludvík přetvořil na male Versailles.)S přibývajícím Ludvíkovým věkem se z Lohengrinova a Tannháuserova hradu postupně stal Parsifalův hrad svatého grálu. Lohengrinův otec Parsifal byl rytířem u kruhového stolu a směl spatřit svatý grál. Ludvíkovy návrhy Síně svatého grálu (koncipované již uprostřed šedesátých let) se uskutečnily v Trůnním sále na Neuschwansteinu, jemuž vévodí bílé mramorové schodiště vedoucí na prázdné pódium - královský trůn na něm nikdy nestál. V letech 1883-84, rok po premiéře poslední Wagnerovy opery Parsifal, se výjevy z této opery objevily i na stěnách Síně pěvců.

Při uskutečňování svých snů Ludvík nešetřil penězi. Na Neuschwansteinu i jinde zaměstnával nejlepší řemeslníky, malíře, sochaře a řezbáře. Stavitelské projekty stály bavorský stát spoustu peněz a odváděly krále od úředních povinností. Když se k jeho ministrům donesly zprávy o Ludvíkově výstředním chování (pravidelně se na pozlacených saních vydával na půlnoční vyjížďky a jednou dokonce pozval svého koně, aby s ním poobědval), začali přemýšlet, jak by se krále zbavili. Nakonec jej dali prohlásit za šílence a odvézt z Neuschwansteinu na zámek Berg na březích Starnberského jezera. O dva dny později byla ve vodách jezera nalezena dvě mrtvá těla: krále Ludvíka a jeho lékaře.Ludvík napsal Wagnerovi: „Až zemřeme, naše dílo bude ještě dlouho zářným příkladem pro budoucí generace." Neuschwanstein přitahuje dodnes zástupy návštěvníků. To nade vší pochybnost dokazuje, že se Ludvíkova předpověď splnila. [5]

Turistické informace

  • Otevírací hodiny: pokladna 8 - 17 hod., zámek 9 - 18 hod.
  • Vstupné: 9 EUR

Zugspitze

Zugspitze je s výškou 2962 metrů nejvyšší horou Německa. Vrchol leží v alpském masivu Wetterstein a je hraniční horou mezi Německem a Rakouskem.

Její název pochází od častého výskytu lavin často se vyskytujících na její severní straně (z německého Lavinenzüge).

Na vrchol vedou tři lanovky: Eibseeseilbahn (délka 4,45 km, převýšení 1950 m, dolní stanice u Eibsee), Tiroler Zugspitzbahn (délka 3,6 km, převýšení 1725 m, dolní stanice v rakouském Ehrwaldu) a Gletscherbahn (délka ? km, převýšení 360 m, dolní stanice Restaurant Sonn Alpin na Zugspitzplatt). K dolní stanici lanovky Gletsherbahn vede z Garmisch-Partenkirchenu ozubnicová železnice Bayerische Zugspitzbahn (délka 19 km, převýšení 1883 m, závěrečných 4,8 km vede v tunelu). [6]


Innsbruck

Innsbruck (česky Inšpruk nebo Inomostí) je hlavní město spolkové země Tyrolsko, která náleží k Rakousku. Nachází se v údolí Innu, v alpském průsmyku, jenž vede do Jižního Tyrolska (Itálie).

Město vzniklo na soutoku řek Sill a Inn v místě starého přechodu přes řeku. Původní sídliště bylo roku 1239 povýšeno na město. Za vlády Maxmiliana I. (1459-1519) dosáhlo největšího rozkvětu, a dokonce se stalo hlavní rezidencí Habsburků. Z té doby také pochází většina budov v historickém centru města a zámek Ambras. [7]

Jméno pochází od řeky Inn a Brücke, německého slova pro most (most přes řeku Inn). Mimoto je také největším městem v Evropě s takovou polohou v Alpách. Innsbruck je páté největší město Rakouska (s 117 000 obyvateli, po Vídni, Štýrském Hradci, Linci a Salzburgu). V městské aglomeraci Innsbrucku žije přibližně 165 000 obyvatel. [8]

Památky

  • Zlatá střecha / Goldenes Dachl
Postavena v r. 1500 pro římského císaře Maxmiliána I. - ten balkón používal k pozorování čtvercového náměstí
Ozdobena 2 657 pozlacenými měděnými pláty
Reliéfy na balóně zobrazují zbroj, symboly a další světské prvky (originální reliéfy jsou umístěny v Tyrolském zemském muzeu
  • Královsý dvůr / Kaiserliche Hofburg
Bývalé sídlo tyrolských zemských knížat
  • Hofkirche
gotický kostel postavený v letech 1553–1563 Ferdinandem I. jako památka jeho dědečkovi Maximiliánu I. (1459–1519). Obsahuje pomník Maxmiliána I. a hrob tyrolského národního hrdiny Andrease Hofera (vůdce protinapoleonských rebelií).
  • Bergisel
Kopec na jih od Innsbrucku v oblasti Wilten - 746 m
V době ledové býval pohřebištěm, byl svědkem protinapoleonských bojů, od r. 1952 se zde pravidelně koná turnaj čtyř můstků a protože starý můstek nesplňoval kritria, od r. 2003 zde stojí nový můstek (návrh - Zaha Hadid)
  • Hrad Abras
Situovaný na vrcholku nad Innsbruckem
Nechal jej postavit arcivévoda Ferdinand II. roku 1563
Obsahuje cenné umělecké sbírky


KEMP: Camping Innsbruck - Kranebitten / Kranebitter Allee 214 / A-6020 Innsbruck - Austria / Telefon: +43 (0)512/284180 [9]


Brenner

Brenner (it. Passo del Brennero) je od roku 1919 italsko-rakouská hranice. Výška: 1371 m. n. m.


Brixen

Dům K.H.Borovského
Zvětšit
Dům K.H.Borovského

Brixen (italsky Bressanone, v ladinském dialektu Persenon nebo též Porsenù) je s počtem necelých 20 000 obyvatel třetím největším městem autonomní provincie Bolzano (Alto Adige). Pro více než 2/3 obyvatel města je mateřským jazykem němčina. Město Brixen je historické, umělecké, kulturní, ekonomické, společenské a administrativní centrum okresu Valle Isarco.

Město se rozkládá na dně údolí v nadmořské výšce cca 560 m, na soutoku řek Rienza (něm. Rienz) a Isarco (něm. Eisack), ze severu obklopené Sarntalskými Alpami. Směrem na východ se rozkládá Plose s horou Monte Telegrafo (něm. Plosegipfel, 2504 m n. m.), na západ Cima Cane (něm. Hundkopf) a Monte Pascolo (něm. Königsangerspitze, 2439 m n. m.). [10]

V Brixenu pobýval ve vyhanství v letech 1851 až 1855 Karel Havlíček Borovský.

Symboly

  • Znak města přestavuje božího beránka na červeném pozadí jako připomenutí brixenské historie biskupského knížectví.
  • Bílozelený prapor mužstva házenkářů má navíc žlutý pruh (symbolizující církev) na bíločervené vlajce tyrolské.

Památky

  • V historickém centru se nachází brixenský dóm a na něj přiléhající ambit (křížová chodba), dvorní hrad (někdejší sídlo říšských biskupů), kněžský seminář, obě uličky s podloubím, mateřinec brixenských terciářek, klášter klarisek, Kapucínský klášter a farní kostel.

Kemp: Campingwelt Brixen / A-6364 Brixen im Thale / Badhausweg 9 / Tel: +43/5334/8113 [11]


Dolomity

Dolomity (italsky Dolomiti) jsou jedním z horských masivů Italských Alp. Rozkládá se v severní části Itálie, na východ od Bolzanské kotliny. Pohoří nemá jednolitý hřeben, skládá se z mnoha menších, často velmi rozličných horských skupin. Oblast charakterizují typické dolomitické prvky jako stolový povrch některých masivů, srázné stěny, věžovité vrcholy, rozeklané skalní hřebeny a takřka bizarní tvary některých štítů. Na území Dolomit jsou snad všechny typy horské krajiny - od horských luk po skalní masivy s ledovci.

Pohoří za své jméno vděčí francouzskému učenci, mineralogovi a dobrodruhovi Deodatu de Dolomieu (1750 - 1801), který si jako první všiml odlišného složení vápence, z něhož jsou Dolomity složeny. Chemické složení dolomitského vápence je CaMg(CO3)2. Kuriozitou ovšem je, že název dolomit byl později přenesen na všechna pohoří, vytvořená z horniny se stejným chemickým složením. Turistický název Dolomity se ale ujal teprve po 1. světové válce. Z bojů této války zbyla v horách řada pevnostních staveb a dodnes viditelných pozůstatků bojů. V 5 Torri a Mount Lagazuoi je dokonce otevřené muzeum letecké války.[12]

Plocha Dolomit - 4 750 km² je vymezena tokem řeky Rienz (na severu), východní hranici tvoří Piava. Od jižně ležících Fleimstálských Alp je dělí řeky Cismon a Brenta. Severní ohraničení Dolomit tvoří údolí Val Pusteria. Nejvýznamnější řeky území Adige a Isarco tvoří západní hranici pohoří. Pohoří leží na území třech provincií - Belluno, Trento a Bolzano.

Členění

Pro svou odlišnou stavbu, vegetaci a charakter dělíme Dolomity na dvě základní skupiny. Východní a Západní Dolomity, které jsou od sebe odděleny spojnicí Val Badia - Campolongo - údolí Cordevole (Agordino). V masivu se nachází více jak 40 malých ledovců. Jediným opravdovým ledovec je Ghiacciao del Marmolada na nejvyšší hoře Dolomit.

Východní Dolomity

Východní Dolomity tvoří několik velmi vysokých pohoří a představují koncentraci štítů, rozeklaných hřebenů a hlubokých údolí.

Na severu je to skupina Dolomiti di Sesto (Sextenské Dolomity) s nejslavnějším útvarem Dolomit - Tre Cime di Lavaredo. Na tuto část navazuje na jihu menší samostatná skupina Cadini. Jižně od těchto hor leží zajímavý, jen zřídka navštěvovaný horský hřeben Marmole, který bezprostředně sousedí se samostatnými celky skládájícími se prakticky ze dvou samostatných vrcholů Antelao a hradby Sorapis. Údolí řeky Boite odděluje svým charakterem poněkud odlišnou jižní část Dolomit. Zde leží vedle sebe hory Monte Pelmo a Civetta s navazujícím masivem Moiazza. Jižně od údolí Cordevole se nalézají spletité hřebeny masivů Tamer, Pramper, Talvena a Bosconero zakončené poslední vysokou částí Monte Schiara (Dolomiti Bellunesi). Město Cortina d´Ammpezzo leží takřka uprostřed Dolomit a je obklopeno dalšími významnými skupinami Východních Dolomit. Monte Cristallo se nachází na severu, na západě vyrůstá mohutná hradba skupiny Tofana tvořící s menším masivem Fanis jeden celek. Naproti na jihu je skupina Nuvolau - Averau. Dále na severu patří pod Východní Dolomity ještě horské masivy Sannes, Fanes a Dolomiti di Braies. Celá východní část je dobře zpřístupněna hustou sítí horských silnic přes vysoko položená sedla (Falzarego, Tre Croci, Cibiana apod.).

Západní Dolomity

Doliny Badia a Cordevole oddělují východní část Dolomit od západní. Zde leží zcela ve středu nejvyšší vrchol celých Dolomit - Marmolada. Severně od tohoto masivu je barikáda masivu Sella s navazujícími horskými celky Puez - Odle, Resciesa, Plose a Luson, z nichž mnohé již postrádají typický dolomitický charakter. Západ území tvoří rozlehlé plošiny Sciliar a Alpe di Siusi. K jihu leží protáhlý masiv Cattinacio a osamělé Sasso Lungo, malý Latemar, ale především divoce rozeklaný masiv Dolomiti di Pala. Dále k jihu se Dolomiti celkově snižují. Jsou zde masivy Sole, Le Vette Feltrine, Cismon a Monte Grappa. Komunikační spojení je odpovídající pouze na severu (sedla Pordoi, Sella, Gardena, Campagnolo a Rolle). Jih území je značně nepřehledný a relativně i špatně dostupný.


Jezero Misurina

Provincie Belluno, 105 obyvatel, výška 1 752 m.

Horské dráhy: lanovka na Col de Varda, 1 756 - 2 201 m.

Jezero Misurina leží mezi horskými skupinami Cristallo a Cadini. Patří k nejznámějším a nejhezčím jezerům v Dolomitech. Velmi krásný pohled na vrchol Sorapisu a na jeho odraz v jezeře. Na západním břehu jezera je stejnojmenné letovisko Misurina. Je výchozím místem pro četné vycházky i horské túry do skupiny Cadini. Zde začíná nová vyhlídková silnice s mýtem, která dovede po 7 km k chatě Rif. Auronzo na úpatí Tre Cime di Lavaredo, sjízdná je jen v létě.

Vycházky kolem jezera, po východním břehu lesem asi 0,75 h; K chatě Rif. Col de Varda, výhledy (1 h, též lanovkou od jezera); K maličkému jezeru Lago d'Antorno, poblíž silnice na chatu Auronzo (0,5 h); Na vrchol Monte Piana (2 237 m). Z Misurinyy 6 km po sjízdné silnici k chatě Rif. Maggiore Angelo Bosi a odtud na vrchol. O vrchol se tvrdě bojovalo v první světové válce mezi Itálií a Rakouskem (asi 0,5 h od chaty). Tato túra se dá spojit se sestupem k jezeru Dürrensee (2,5 h); K chatě Rif. Fratelli Fonda Savio přes Pian Degli Spiriti (2 h). Lze však jet autem kus po cestě k chatě Auronzo, pak odbočit vpravo až k Pian Degli Spiriti, odkud na chatu (1,25 h); K chatě Rif. Citta di Carpi od Col de Varda (až tam lanovka) (1,5 h); K chatě Rif. Locatelli (Drei Zinnen Hütte).

Jezero Karersee

Jezero proslulé svým zbarvením a zrcadlením (1 640 m).

Po necelých 6 km se dostaneme k malému hotelovému areálu Karersee (Carezza al Lago, 1 609 m), kousek nad Karerským jezerem (Karersee/Lago di Carezza, 1 530 m; chráněmá přírodní oblast), ve kterém se zrcadlí skalní věže jižně se zvedajícího Latemaru (2 794 m). Směrem k severovýchodu se tyčí Rotwand (2 806 m).

Bolzano

Bolzano (italsky) nebo Bozen (německy), též Balsan/Bulsan (ladinsky), (česky Bolzáno, Botcen) je město v regionu Trentino-Alto Adige v severní Itálii, správní středisko autonomní provincie Bolzano (zvaná též Jižní Tyrolsko). [13]

Památky

V Bolzanu a jeho okolí se nachází mnoho hradů a pevností, takže během své návštěvy určitě budete mít co dělat, abyste si je všechny stihli prohlédnout. Jeden z nezajímavějších je Castel Mareccio, hradní rezidence z 12. století. Nebo dále Castel Firmiano z 10. století. Dnes je hlavním sídlem Messnerova Horského Muzea. Velmi působivá je zřícenina hradu Castel Rafenstein. Vypíná se na jednom z pahorků, a tak výstup k ní není úplně snadný. To, co byste v Bolzanu ještě určitě měli navštívit je Archeologické muzeum, kde odpočívá známý Ötzi – pračlověk nalezený v ledovci v roce 1991.


Lago di Garda

Gardské jezero (italsky Lago di Garda nebo Lago di Benaco) je největší italské jezero. Nachází se na severu země mezi Alpami a Pádskou nížinou v regionech Trentino-Alto Adige, Veneto a Lombardie. Tím pádem je jezero spravováno těmito třemi provinciemi. Bylo vytvořeno po poslední době ledové Etschským ledovcem, jehož stopy se ještě dnes velmi výrazně zachovaly. Severní úzká a dlouhá část připomíná fjord, který obklopují hřbety až 2000 m vysoké. Jižní širší část je tvořena morénovými zbytky. Jezero má rozlohu 369,98 km². Je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km. Délka jeho břehu je 158,4 km. Průměrnou hloubku má 136 m a maximální hloubku 346 m. Leží v nadmořské výšce 65 m. [14]


Limone

Již samotný název tohoto půvabného městečka na severozápadní straně jezera napovídá, že zde rostou především staleté citroníky, ale také agáve, palmy a oleandry, které se spolu s vysokými horami odrážejí v blankytně modré vodě jezera. Jedinečnou atmosféru dotváří původní zástavba. Limone patří k nejvyhledávanějším místům pobřeží. [15]


Janov

Janov (italsky Genova, ligursky Zena) je italské město, hlavní město oblasti Ligurie a provincie Genova. V minulosti byl významným přístavem ve Středozemním moři a hlavním městem Janovské republiky. [16]

Architektonické památky

Janov má velmi krásné historické centrum, které patří k těm největším v Evropě. Byl zařazen ke světovým památkám UNESCO. Dominantou města je Lanterna, přístavní maják, na kterém můžete vidět městský erb. Je to červený kříž na bílém podkladě, symbol svatého Jiří, což je patron Janova. Pokud znáte sochu bojovníka s drakem na Pražském hradě, pak jistě víte o koho se jedná.

Další velmi navštěvovanou památkou je námořní hradec Boccadesse. Charakterizují ho okolní barevné loďky a pokud milujete italskou zmrzlinu, pak se tu jistě rádi zastavíte.

Janov není však jen město s krásnými historickými památkami. Je tu také mnoho moderních staveb, které stojí za vidění. V antickém přístavu se nachází největší akvárium v Itálii. To ocení zejména děti. Za zmínku stojí i architektonické skvosty významného architekta Renza Piana, například jeho skleněná koule Bolla. Tentýž architekt spolupracoval i na výstavbě janovského metra a přestavbě moderních městských čtvrtí. [17]


San Remo


VYTISKNOUT PRŮVODCE MĚSTEM - [18]


Sanremo (nebo San Remo, latinsky Villa Matutiæ) je italské město v oblasti Ligurie, v provincii Imperia. V současné době je po Janově, La Spezii a Savoně čtvrtým největším ligurským městem.

Město je známé jako turistickým letovisko na riviéře, místo pořádání hudebního festivalu a sídlo jednoho ze čtyř kasin v Itálii. [19]

Sanremo se začalo rozvíjet v období Římského impéria a stala se z něj velmi důležitá osada. Ve středověku patřilo Sanremo k hlavním námořním centrům díky svému přístavu Portosole di Sanremo, který můžete obdivovat i dnes. Město se v současné době velmi podporuje rozvoj turistického ruchu a díky tomu bylo také oceněno Modrou vlajkou. Památky

Památky

Velkou zvláštností v Sanremu je ruský ortodoxní kostel. Nechala ho postavit Marie Alexandrovna, manželka cara Alexandra II. v druhé polovině 19. století. Tímto skutkem chtěla poctít Sanremo jako jedno z míst, kam ruská šlechta jezdila na ozdravné pobyty. Nad městem se zase tyčí jedinečná ukázka slohu Liberty, a to hrad Devachan. Nechal si ho postavit na konci 19. století jeden anglický lord, aby sem mohl jezdit se svojí mladou manželkou. Dnes byste tam svou dovolenou mohli trávit dokonce i vy.

V Sanremu najdete mnoho památek v moderních architektonických slozích, například Villa Nobel. Tato vila pochází také z konce 19. století a byla postavena v maurském stylu. Dříve nesla jiné jméno, ale protože to bylo poslední místo pobytu Alfreda Nobela, převzala jeho jméno. Teď v ní můžete navštívit muzeum objevů 19. století. [20]

Monako

Monako - Monacké knížectví (francouzsky: Principauté de Monaco nebo Monaco) - je druhý nejmenší stát na světě. Leží na středomořském pobřeží francouzské riviery - Azurového pobřeží. Je to země s největší hustotou osídlení na světě.

Státní zřízení

Podle ústavy z roku 1962 je Monako dědičnou konstituční monarchií. Hlavou státu je kníže, jako poradní orgány má k dispozici korunní radu (11 členů) a státní radu (12 členů). Výkonnou moc má pod autoritou knížete jeden státní ministr se třemi vládními rady. Legislativu vykonává kníže spolu s parlamentem, Národní radou s 18 volenými poslanci. V zahraničních vztazích zastupuje Monako Francie. Také právní systém je vybudován podle francouzského vzoru.

Administrativní dělení

4 městské čtvrti (Monaco-Ville, Monte Carlo, La Condamine, Fontvieille)

Dějiny

V 5. století př. n. l. založena foinická obchodní stanice, kterou Římané nazvali podle Héraklova chrámu Herculis Monoeci portus. V 6. století ovládli území Monaka dočasně Vizigóti, poté patřilo k Francké říši. Roku 1162 obdrželi janovští kupci v Monaku právo skladu. Koncem 13. století vládl Monaku poprvé rod Grimaldi (definitivně od 1419), od 15. století převážně pod francouzskou ochranou (od 1865 celní unie). Od roku 1949 do roku 2005 vládl kníže Rainier III., který liberalizoval ústavu a posílil práva Národní rady. Po jeho smrti vládne jeho syn Albert II.. V letech 1963 až 1993 byla nejsilnější stranou Národní a demokratická unie (UND), od 1993 má absolutní většinu Campora. Monako je členem OSN.

Grimaldiovci

Za zakladatele rodu je považován Grimaldo I. Canella, mladší syn Otto Canelly, janovského konsula z roku 1133. Sám Grimaldo se stal konsulem třikrát v roce 1162, 1170 a v roce 1184, kdy také umírá. Jeho syn Oberto je první člen rodu, který používá příjmení Grimaldi.

Během 1. křížové výpravy se Grimaldiové podíleli na růstu bohatství Janova a stali se jednou ze čtyř nejmocnějších rodin ve městě.

Během boje o investituru vedli Grimaldiové, společně s rodem Fieschi, stranu propapežskou /tvz. Guelfy/, proti nim se postavily rody Doria a Spinola na straně císařské /tvz. Gibeliny/. V roce 1270 byli Guelfové vytlačeni z Janova a hledají podporu u guelfských měst kolem Nice na jižním pobřeží Francie.

  • Dobytí Monaka: Legenda
Podle legendy měl François Grimaldi převlečený za františkánského mnicha v době Vánoc roku 1297, za deštivé noci zaklepat na vrata monacké pevnosti. Strážný podhlédl na návštěvníka ven, a když uviděl osamělého muže v mnišské kutně, otevřel vrata, aby ho mohl pustit dovnitř. Na to François výkřikl „S boží pomocí!“, což bylo znamenaní pro jeho muže. Malý oddíl ozbrojenců po krátkém boji pevnost ovládl. Tak se stali podle legendy Grimaldiové vládci Monaka.
  • Monako v letech 1297 až 1419
Ať už Grimaldiové dobyli Monako jakkoliv, jisté je, že Francesco vládl Monaku 12 let. Po jeho smrti, neboť zemřel bezdětný, postupně ztráceli a získavali Grimaldiové, v důsledku válek a nestability v regionu, kontrolu nad panstvím. Až roku 1419 se Grimaldiům podařilo zavést pevný řád a ustanovit dědičnost vlády ve svém rodě.
Vládce Monaka se až do 17. století nazýval Signore di Monaco (pán Monaka), poté se titul změnil na knížete (franc. Prince, it. Principe).
  • Přechod vlády nad Monakem na jiné rody
Poslední vládce z rodu Grimaldi - Antoine Grimaldi umírá roku 1731, jelikož jeho bratr, Francesco Onorato Grimaldi je duchovním, přechází poté vláda na Antoineova vnuka, syna jeho dcery Louisy-Ippoliti, Honorého III. z dynastie Matignon. Ten je ovšem v té chvíli nezletilý a do jeho 13 let vládne jeho otec Jacques I. François Léonor de Goyon, hrabě de Mantignon etc. Tento také přijímá jméno Grimaldi (někdy také Matignon-Grimaldi) pro svůj rod.
Rod Mantignon vládne v Monaku do roku 1949, kdy trůn přechází po smrti Ludvíka II. prostřednictvím jeho nelegitimní dcery Charlotty (uznána otcem 1919) na rod Polignac, který ovšem také pokračuje v tradici jména Grimaldi /Polignac-Grimaldi/. Z tohoto rodu pochází současný monacký kníže Albert (vláda od roku 2005).

Památky

  • Oceánografické muzeum
Slavnostně otevřeno roku 1910 monackým modernistou - princem Albertem I.
Stavba trvala 11 let za použití 100 tisíc tun kamene z blízkého francouzského města La Turbie.
Muzeum hostí široké množství mořských živočichů a rostlin - jak živých, tak vycpaných i zkamenělých. Kromě toho zde najdeme i spoustu předmětů s vazbou k mořu - modely lodí, nástroje, zbraně,..
Akvárium se nachází v suterénu muzea a setkáme se zde s více jak 4000 druhy ryb a 200 čeleďmi bezobratlých. Součástí je i autetická prezentace středomořského a tropického ekosystému.
Ředitelem muzea byl na mnoho let od r. 1957 i Jacques Cousteau.
Vstup: 9:30 - 19 hod; 12.50 €
  • Knížecí palác
  • Monacká katedrála s hrobkou kněžny Grace
  • Archeologické muzeum
  • Kasino


Nice

Nice je francouzské město ležící na jihu v Provence mezi Cannes a Monakem na Azurovém pobřeží Středozemního moře. Je to prefektura departmentu Alpes-Maritimes a hlavní město obvodu Nice. Spolu s 23 okolními obcemi tvoří Společenství aglomerace Nice-Côte d'Azur (Communauté d'agglomération de Nice-Côte d'Azur).

Má 346 900 obyvatel, aglomerace 933 000 obyvatel. (údaje z roku 2005). Co do počtu obyvatel jak města, tak aglomerace je Nice pátým největším městem/aglomerací ve Francii (po Paříži, Marseille, Lyonu a Toulouse). Je také jakýmsi hlavním městem Azurového pobřeží. Každý rok přivítá přes 4 miliony turistů z celého světa. [21]

Památky

  • Promenáda des Anglais - postavena pro bohaté angličany, kteří do Nice jezdili na léní dovolenou
  • Hotel Negresco - na Promenádě des Anglais (na Baie des Anges). Byl pojmenován po Henri Negrescovi (1868-1920), který nechal hotel postavit v r. 1912.
  • Château
  • Monument aux morts
  • Ruská ortodoxní katedrála sv.Mikuláše - nejstarší ruská katedrála v západní Evropě (1859)
  • Observatoř - na vrcholu Mont Gros


Cannes

Cannes je město na jihu Francie v departmentu Alpes-Maritimes a regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Má 67 000 obyvatel. Historické jádro na hoře Le Suquet je velice skromné, ale od II. pol. 19. století se původně rybářský přístav s 4500 obyvateli mění na moderní lázně. Začínají se stavět luxusní hotely lemující promenádu La Croisette. Od roku 1946 v květnu se zde každoročně koná Mezinárodní filmový festival ve Festivalovém paláci. [22]


Toulon

Toulon je významný přístav na jihovýchodě Francie a největší základna francouzského válečného námořnictva ve Středomoří.

Historie

  • Tažení proti Toulonu během válek o dědictví španělské (1707)
  • Bitva o Toulon 1744
  • Napoleonovo dobytí Toulonu (1793)

Napoleon byl jmenován velitelem dělostřelectva v armádě obléhající Toulon obsazený roayalisty a anglickou armádou, v přístavu kotvily anglické a jiné nepřátelské lodě. Napoleonovi se podařilo prosadit vlastní plán útoku na město, přestože nebyl vrchním velitelem. Toulon byl dobyt a strůjce tohoto vítězství povýšen na brigádního generála. po porážce Francie v roce 1940 zde kotvilo loďstvo vichistické Francie. Když Německo začalo po operaci Torch obsazovat i vichistickou Francii, francouzští námořníci své lodě potopili (27. listopad 1942) [23]

Památky

  • Staré město s katedrátou
  • Cours Lafayette - každé ráno jsou zde trhy
  • Opera - 1862, 2.největší opera ve Francii
  • Place de la liberté
  • Zahrady Alexandra I.
  • Pevnost St. Louis na Le Mourillon - na východ od Toulonu
  • Mont Faron - ZOO (lanovkou nahoru)

Marseilles

Marseille, hlavní město Provence, je po Paříži druhé největší město Francie. V roce 2004 mělo 820 000 obyvatel (v roce 1999 jako aglomerace 1 350 000, resp. 1 516 000 obyvatel) a je to nejvýznamnější francouzský přístav. Dnes je městem téměř všech národů žijících okolo Středozemního moře včetně mnoha Arabů. Je tu známý hrad d'If ze začátku 16. století, který dlouho sloužil jako věznice. Mezi její vězně patřil i hrabě Monte Christo, hrdina stejnojmenného románu Alexandra Dumase. Francouzská hymna Marseillaisa získala své jméno po jednotce dobrovolníků, kteří v roce 1792 pochodovali na Paříž, aby se připojili k revoluci. [24]

Památky

  • Nová katedrála (Cathédrale de la Major) z 19. století v tzv. románsko-byzantském slohu.
  • Chrám Notre Dame de la Garde s velkou pozlacenou Madonnou, ochranným symbolem a orientačním bodem námořníků byl postaven v 19. století také v tzv. románsko-byzantském slohu.
  • Chrám St-Laurent je dalším příkladem provensálského románského umění.
  • Unité d’habitation je velký obytný dům z roku 1952 postavený Le Corbusierem v pozoruhodném moderním stylu.
  • Vítězný oblouk
  • Starý přístav ( Vieux-Port)
Rozkládá se na místě původního řeckého přístavu v malé zátoce. Vstup k němu střeží tvrze St-Jean a St-Nicolas. Až do 19. století byl přístav v provozu. Dnes je zde přístaviště jachet, rybářských lodí a osobních lodí k přepravě turistů k pevnosti Chateau d’If. S rozvojem moderní námořní dopravy však hloubka 6 m nestačila a byly postaveny nové přístavní bazény. Nový přístav byl vybudován od pol. 19. století severně od starého přístavu. Za 2. světové války byl poničen, po ní zvětšen a modernizován. [25]

Pevnost D'If

Pevnost d'If známá spíše jako vězení se nachází na malém ostrově ve Středozemním moři v zálivu u přístavního města Marseille na jihu Francie. Pevnost proslavil především Alexandre Dumas starší románem Hrabě Monte Cristo. [26]

Aix en Provence

Aix-en-Provence je město na jihu Francie v departmentu Bouches-du-Rhône a regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur. Nachází se asi 30 km severně od Marseille. Jedná se o typické univerzitní město, ze 140 100 obyvatel je asi 30 000 studentů. [27]

Historie

Na místě dnešního města byla již před naším letopočtem keltská a ligurská osídlení, později zde vzniklo první římské město v Galii (Aquae Sextiae Salluvorum), o několik století později se z něj stalo politické centrum celé provincie, na konci 4. století zde vzniklo sídlo diecéze. Od roku 1182 vládla v Aix provensálská šlechta, mezi lety 1501-1789 zde sídlil provensálský parlament. S vzestupem Marseille však Aix ztratil svůj politický vliv, situace se znovu zlepšila až od 70. let 20. stol, kdy zde začalo vznikat hlavně díky moderní univerzitě výpočetní centrum .

Významné osobnosti

Určitě nejznámější osobností Aix en Provence byl Paul Cézanne. Ve městě jsou stezky vyznačené zlatými dlaždicemi s mistrovou iniciálou C, které vedou na jeho nejvíce frekventovaná místa, od rodného domu (28, rue l´Opéra) až k jeho poslední adrese, ulici Boulegon 23. Je možná i návštěva malířova ateliéru des Lauves. (Více viz příloha c.1) Cézannovým velmi dobrým přítelem se stal Emil Zola, který se přestěhoval s rodiči do Aix když mu byli čtyři roky. Z Aix en Provence pochází řada dalších významných osobnostípolitika, historika a novináře Adolpha Thierse, který se stal prezidentem republiky v roce 1871. V nedalekém zámku Vauvenargues žil také slavný Pablo Picasso, který je zde podle svého přání pochován ve své zahradě. Z českých osobností sem před svým útěkem do USA v roce 1940 emigroval Bohuslav Martinů, slavný skladatel, houslista a pedagog, který zde poté jezdil až do své smrti na prázdniny (více viz příloha č. 2). Jezdíval sem i Jiří Mucha, syn slavného malíře, český prozaik, scenárista, překladatel a publicista. Na nějakou dobu zde také emigroval malíř Rudolf Kundera a žil tu také Kubín Otakar, malíř, grafik a sochař.

Památky

  • Městečko Saint Sauver zároveň se čtvrtí Cité Comtale tvoří nejstarší část města. Prostírá se od katedrály k věži s astronomickým orlojem. Na horním konci ulice Gaston de Saporta (starodávné antické cestě) se nalézají středověké trosky hradeb.
  • Katedrála Saint-Sauveur, stojící podle legendy na Apollonově chrámě, byla vystavěna mezi V. a XVIII. stoletím a spojuje tak v sobě 3 rozdílné styly - románský, gotický a barokní.
  • Nedaleko katedrály stojí Les Thermes Sextius, postavené na starověkých románských lázních Sextius. Slavný Cours Mirabeau, dnes přezdívaný díky své dlouhé aleji krásných platanů jako „zelený tunel“, byl vystavěn v roce 1650 a sloužil jako dvůr na kočáry. Dnes patří mezi jednu z nejrušnějších částí města plnou pouličních umělců, luxusních měšťanských domů a elegantních butiků.
  • Za povšimnutí stojí také Cité du livre umístěné v bývalé továrně na zápalky, kde nalezneme krom jiného knihovnu a videotéku s lyrickým uměním. Často jsou zde také pořádány výstavy a konference. Místo je také sídlem nadace francouzského básníka Saint-John Perse, s možností jedinečné prohlídky mistrových děl.
  • V Aix je také spousta muzeí, z nichž stojí za pozornost muzeum Granet, ve kterém se do 17. září pořádá ke 100. výročí úmrtí malíře Paula Cézanna velkolepá výstava se 116 mistrovskými díly

Avignon

Avignon je starobylé město v Provenci na jihu Francie, sídlo departementu Vaucluse v regionu Provence-Alpes-Côte-d'Azur na levém břehu řeky Rhôny. Vlastní město zaujímá rozlohu 64,78 km² a žije v něm 85 935 obyvatel (1999); s okolními obcemi čítá Avignon asi 150 000 obyvatel.

V roce 1995 bylo historické centrum Avignonu zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie

Město bylo založeno Římany jako centrum provincie Gallia Narbonensis. Po pádu říše bylo dobyto různými vládci, nakonec se připojilo k burgundskému vévodství. V letech 1309 až 1377 se toto malé francouzské město stalo sídlem papežů, nucených opustit Řím, poté ještě na čas sídlem vzdoropapežů (celkem zde sídlilo sedm papežů a pět vzdoropapežů). Do 14. září 1791 patřilo město církvi, poté byl anektován nově vzniklou Francouzskou republikou.

Je zde pochován Jan Milíč z Kroměříže, který zde v roce 1374 zemřel.

Památky

Snad nejznámější památkou a symbolem města je Avignonský most (Pont Saint-Bénezet), jehož čtyři dochované oblouky z původních dvaadvaceti končí v půli řeky Rhôny. Také se zde nachází gotický Papežský palác, obehnaný hradbami, které nechal papež postavit v letech 1335-1364. [28]

Další památky:

  • Katedrála Notre Dame des Doms - vedle paláce
Osobní nástroje