Hořovice, Točník, Žebrák

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Hlavní strana >> Akce >> Akce 2009

Účastníci: Vašek, Žaneta

Hořovice

Město Hořovice se nachází ve středních Čechách asi 50 kilometrů jihozápadně od Prahy v nadmořské výšce 361 m (nádraží). Na ploše 955 ha zde žije necelých 7 000 obyvatel. V bezprostředním okolí města se nachází poměrně velké množství historických památek, které jsou obklopeny téměř nezničenou přírodou. Je doloženo, že území, na kterém se dnes město nachází, bylo osídleno již v 10. století.[1]

Starý a nový zámek

Panské sídlo v Hořovicích existovalo již ve 13. století, kdy je poprvé připomínáno v pramenech v souvislosti s rodem Žirotínů z Hořovic. Z původní raně gotické podoby tzv. starého hradu se zachovala jen část obvodové zdi. Roku 1430, kdy panství získal Jan Zmrzlík ze Svojšína. V roce 1437 je koupil Zdeněk z Rožmitálu, majitel nedalekého Zbiroha, a v této době zřejmě došlo k pozdně gotické přestavbě, z níž se v přízemí starého zámku dodnes dochovaly některé portály.

V 16. století bylo panství v rukou Litvínů z Říčan, kteří je ale ztratili kvůli účasti ve stavovském povstání. Jan Litvín z Říčan, pán na Hořovicích, byl totiž jedním z těch, kteří 23. 5. 1618 svrhli místodržitele Jaroslava Bořitu z Martinic z okna kanceláře Pražského hradu. Po roce 1620 mu byl majetek zkonfiskován a Hořovice koupila právě manželka Jaroslava Bořity z Martinic Marie Eusebie.

Na konci 17. století Hořovice vyženila hrabata z Vrbna a v jejich rodě se toto panství dědilo až do poloviny 19. století. Jan František hrabě z Vrbna, nejvyšší kancléř Království českého, postavil na přelomu 17. a 18. století v blízkosti starého zámku sídlo nové. Pohodlné, reprezentativní a moderní barokní šlechtické sídlo. Jeho podobu pak doplnila přestavba a dostavba ve 30. letech 18. století, kdy zámek získal dnešní dispozici na půdorysu písmene “H“. Starší okrasná zahrada byla rozšířena a směrem do parku vznikl čestný dvůr uzavřený mříží s pilíři osazenými sochami z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Sochy ze stejné dílny zdobily i pozoruhodnou pozdně barokní zahradu, jejíž dominantou byla vstupní Sluneční brána.

Další změny hořovického zámku přinesl až počátek 19. století. Tehdejší majitel Rudolf z Vrbna nechal nově upravit nejen interiéry, kde například vznikla schodišťová hala, ale také park, v němž byla vysazena řada nových rostlin. Zadlužené panství však musel Rudolfův vnuk Dominik hrabě z Vrbna v roce 1852 prodat.

Novým majitelem se stal Friedrich Wilhelm kurfiřt von Hessen, který byl nucen po sjednocení Německa Hessensko opustit a usadil se v Čechách. Hořovický zámek nechal už od roku 1856 upravovat podle projektu hessenského dvorního architekta Gottloba Engelhardta.

Po vymření přímé linie rodu zdědil panství rod knížat von Hannau - Schaumburg, v jehož majetku zůstalo až do konce druhé světové války. V roce 1945 byl zámek Hořovice převeden do majetku státu a od roku 2001 je národní kulturní památkou. I[2]


Točník

Točník je zřícenina hradu v Středočeském kraji, 2 km severně od města Žebrák, v okrese Beroun. Hrad založil Václav IV.[3]

Hrad se poprvé připomíná roku 1398. A již od počátku byl projektován jako reprezentativní, architektonicky velmi vyspělá stavba. Po renesačních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, byl užíván až do období třicetileté války, během jejíhož průběhu zpustnul. Nadále byl dobře udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje.

Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923. Majitel pak daroval zříceninu při 1. pozemkové reformě Klubu českých turistů. Točník, jehož vývoj byl násilně přerušen husitskou revolucí, dodnes představuje jeden z vrcholů vývoje českých hradů na konci 14. století.[4]

Osobní nástroje