Jižní Čechy
Z BCD Wiki
Základní informace
- Jižní Čechy
- 29.6. - 1.7. 2007
- Cena závislá na programu
Předběžný návrh programu
Pátek 29.6.2007
- Odjezd z Liboce /Ruzyňská/ v odpoledních hodinách (cca 17 hod)
- Ubytování
Sobota 30.6.2007
Neděle 1.7.2007
- ZOO Ohrada
- Lovecký zámek Ohrada
- Český Krumlov (?)
- Odjezd domů v odpoledních hodinách
Charakteristika oblasti Jižní Čechy
Oblast Jižních Čech leží v budějovickém kraji, na jihu tvoří státní hranici s Rakouskem, na západě navazuje na Šumavské podhůří, na východě na Třeboňsko a od severu je ohraničena Táborskou pahorkatinou. Jižní Čechy byly v dávné minulosti samostatnou vodopisnou jednotkou a vodní toky odvodňovaly oblast směrem na jih do řeky Dunaje. Ve třetihorách při alpském vrásnění způsobily pohyby zemské kůry nové svahové poměry a došlo ke změně směru odvodňování, a to na sever dnešní řekou Vltavou a jejími přítoky. Kromě ní protéká krajinou Jižních Čech spousta drobnějších říček a potoků, ale najdeme zde také bezpočet rybníků a přírodních vodních nádrží. Jižní Čechy jsou rozsáhlý rovinatý a malebný kraj s řadou přírodních památek a přírodních rezervací.
Klima Jižních Čech je přechodného středoevropského typu, v němž se střídavě uplatňují vlivy oceánu na západě a vlivy pevniny na východě, takže počasí má proměnlivý průběh. Většina území Jižních Čech patří do mírně teplé a mírně vlhké nebo vlhké oblasti, která v nadmořských výškách kolem 750 m přechází v mírně chladnou oblast. Nejteplejším měsícem bývá červenec, kdy průměrná teplota dosahuje 17 - 18 °C v pánevních oblastech, v nejvyšších polohách nad 900 m klesá pod 14 °C. Dnů, kdy teplota vystoupí nad 25 °C, mají nejvíce pánevní oblasti a oblast při soutoku Lužnice s Vltavou, v průměru jich bývá 40 až 50 v roce. Maximální teploty téměř každoročně překračují v nižších polohách 30 °C, výjimečně i 35 °C.
Pro oblast Jižních Čech byl ve středověku typický útlak chudiny šlechtou a církví. Dochází k velké sociální diferenciaci, kdy neúměrně narůstá množství městské chudiny. To vytvořilo podmínky pro mohutné husitské revoluční hnutí, hlásané mistrem Janem Husem a žádající spravedlivější sociální řád. Po upálení mistra Jana Husa v Kostnici se hnutí lavinovitě šířilo mezi všemi společenskými vrstvami – venkovskými poddanými, městským obyvatelstvem a značnou částí šlechty. Pro nacionální zaměření zůstalo však omezeno pouze na české obyvatelstvo. V roce 1419 se do čela tohoto hnutí postavil Jan Žižka z Trocnova. Husitské hnutí, třebaže nedosáhlo všech svých cílů, mělo nesmírný význam jak v naší národní minulosti, tak i v dějinném vývoji lidstva vůbec. Český národ v něm, jako první ze všech evropských národů, vystoupil proti nadvládě římské katolické církve a započal tak její dalekosáhlý rozkol, jenž v 16. století vyvrcholil odštěpením protestantských církví od Říma.
Husitské hnutí posílilo české národní sebevědomí i vědomí příbuznosti s ostatními slovanskými národy. [1]
