Litomyšl

Z BCD Wiki

Hlavní strana > Akce > Akce 2011

Obsah 1 Základní informace 2 O městě 3 Prohlídková trasa 3.1 Dům U Rytířů 3.2 Radniční věž 3.3 Pedagogická škola v Litomyšli 3.4 Smetanův dům 3.5 Regionální muzeum 3.6 Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí 3.7 Zámecký areál - památka UNESCO 3.8 Smetanův dům 3.9 Kostel Povýšení sv. Kříže s proboštstvím 3.10 Portmoneum - Muzeum Josefa Váchala

Základní informace

• Datum: 7.-8.10.2011.
• Čas cesty: 2,5 hod.

O městě

Litomyšl (něm. Leitomischl) je město na samém východě Čech v Pardubickém kraji, 18 km severozápadně od Svitav. Má 10 231 obyvatel podle sčítání z roku 2006.

První zmínka o Litomyšli se vztahuje k roku 981 v Kosmově kronice české, která ale vyšla až ve 12. století. Tehdy na litomyšlském návrší stával strážní hrad střežící panství Slavníkovců a nedaleko procházející obchodní cestu evropského významu – tzv. Trstěnickou stezku. Po vyvraždění Slavníkovců roku 995 přešlo území do rukou Přemyslovců. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval do Litomyšle v polovině 12. století řád premonstrátů a založil roku 1145 premonstrátský klášter Olivetská hora (lat. Mons oliveti). Premonstráti dosáhli vysoké úrovně hospodářské a kulturní, a tak byla Litomyšl povýšena roku 1259 na město. Díky úspěšné premonstrátské kolonizaci a umístění Litomyšle mezi Prahou a Olomoucí založil Karel IV. v roce 1344 biskupství litomyšlské. V postavení litomyšlských biskupů působili např.: Jan ze Středy, Albrecht ze Šternberka a Jan Železný. Husité město napadli ve dvou vlnách v letech 1421 a 1425. Město velice poškodili také kvůli učinkování Jana Železného na Kostnickém koncilu. Král Zikmund svěřil panství Kostkům z Postupic. Kostkové na svém panství podporovali Jednotu bratrskou a i přistěhovalectví. Za jejich vlády vznikla v Litomyšli celá nová čtvrť Nové Město, dokonce s vlastním ohrazením, náměstím a radnicí. Kostkům z Postupic však bylo panství za účast ve stavovském odboji roku 1547 zabaveno. Dalšími majiteli se stali Pernštejnové. Vratislav II. z Pernštejna působil jako nejvyšší kancléř království a byl prvním Čechem, který se stal nositelem Řádu zlatého rouna. Nechal postavit litomyšlský zámek, jehož stavitelem byl hlavně Giovanni Battista Aostalli. Roku 1649 prodali Pernštejnové panství Trauttmansdorffům. Prostřednictvím sňatku se dostalo do vlastnictví Valdštejn-Vartemberkům a posledními majiteli byli po roce 1855 Thurn-Taxisové. V 19. století město ztrácelo na významu, zejména z důvodu vedení významných železničních tratí mimo město. Známým zůstávalo litomyšlské piaristické gymnázium. Ve městě v té době pobývala řada významných osobností, např. Alois Jirásek nebo Božena Němcová. Ve 20. století se město nejprve rozrostlo o vilové čtvrtě (Husova čtvrť), v 70. a 80. letech také o sídliště na jižním okraji města. Významným zaměstnavatelem se stala společnost Vertex. Město bylo rozděleno průtahem silnice I/35. Na přelomu století se město stalo známým podporou výstavby moderní architektury (zejména obytný komplex Za nemocnicí, rekonstrukce zámeckého pivovaru, atd.)[1]

Prohlídková trasa

Startovacím místem našeho putování městem bude renesanční Dům U Rytířů (1), který se nachází přibližně uprostřed bezmála 500 m dlouhého, podloubím lemovaného, Smetanova náměstí. Procházíme náměstí a míjíme gotickou Radniční věž (2) a řadu barokních a klasicistních domů. Za pomníkem Bedřicha Smetany (3) se dáme doleva. Kolem pedagogické školy (4) projdeme až ke Smetanovu domu (5) a na promenádu podél řeky Loučné (6). Odtud se přes Komenského náměstí dostaneme zpátky na náměstí Smetanovo a první cestou se dáme opět doleva. Jiráskovou ulicí projdeme kolem pomníku A. Jiráska (7), Regionálního muzea (8) a kostela Nalezení svatého Kříže (9) až do zámeckého areálu (10). V zámeckém areálu, který je od roku 1999 zapsán na Seznam UNESCO, můžete kromě dvou prohlídkových okruhů (11) navštívit zámecké sklepy se stálou expozicí soch Olbrama Zoubka (12), Městskou galerii, rodný byt Bedřicha Smetany (13) nebo Muzeum antického sochařství a architektury (14). Z renesančního zámku je jen pár kroků do moderně zrekonstruovaných Klášterních zahrad (15), které vám kromě nádherného výhledu na Litomyšl poskytnou i místo k odpočinku. Kolem kostela Povýšení sv. Kříže (16) projdete na Šantovo náměstí (17) a dále na Toulovcovo náměstí s nejstarším sakrálním prostorem ve městě - kostelíkem Rozeslání sv. Apoštolů (18). Přes Váchalovu uličku (19) projdete zpět na Smetanovo náměstí. Putování doporučujeme zakončit posezením na některé z mnoha předzahrádek. [2]

• Zámek (Jiráskova 133) - hodinová prohlídka, I., II. a III. okruh

I. okruh: Zámecké divadélko + reprezentační sály

II. okruh: Hostinské pokoje, kaple

III. okruh: Expozice padesáti historických klavírů, divadelních kulis a gobelínů - II.patro

vstup: 90 Kč/okruh

otevřeno: 9-16 (jen o víkendech)

• Rodný byt B.Smetany – zámecký pivovar

prohlídka trvá cca 20 min.

vstupné: 30 Kč

otevřeno: 9 – 12 13 – 17 hod (pouze víkendy)

• Regionální muzeum Litomyšl

vstupné: 30 Kč

otevřeno: 9 – 12 13 – 17 hod (denně kromě PO)

• Portmoneum – muzeum J. Váchala (T.Novákové 75)

prohlídka cca 15min., max 10 lidí

vstupné: 60 Kč

otevřeno: v říjnu po předchozí domluvě kdykoliv [3]

Na návštěvu litomyšlského Portmonea určitě hned tak nezapomenete. Sytě barevná výmalba stěn, kde se střídají na první pohled nesourodé postavy ďáblů, skřetů a duchů s klasickými křesťanskými motivy nebo odkazy na hinduismus a jiné orientální nauky, má svoji logiku vycházející z Váchalových životních postojů a uměleckých názorů.

Historie Muzea Josefa Váchala začala již v roce 1920, kdy milovník umění Josef Portman pozval do Litomyšle svého přítele, malíře a spisovatele Josefa Váchala, a požádal ho o vyzdobení stropů a stěn dvou místností svého domu. Autor Krvavého románu tehdy Portmanově žádosti vyhověl a v roce 1924 práce na výzdobě interiérů dokončil.

Díky unikátní a nákladné rekonstrukce, která proběhla na začátku 90. let minulého století a zachránila malby před hrozící zkázou, si dnes můžete prostory Portmonea - Muzea Josefa Váchala prohlédnout každý.[4]

• Zámecké sklepení (sochy O. Zoubek, keramika J. Dudycha)

vstupné: 20 Kč

otevřeno: 9 – 16 hod (pouze víkendy a svátky)

Dům U Rytířů

Dům U Rytířů byl postaven v renesančním slohu ve čtyřicátých letech 16.století. Je jedním z nejkrásnějších domů v Litomyšli a jedním ze skvostů renesanční městské architektury v Čechách. Po požáru v roce 1540 si jej postavil a vyzdobil kameník Blažek, který zřejmě pracoval i na výzdobě pardubického zámku nebo stavěl hřbitovní kostel ve Vysokém Mýtě. Původní vzhled domu doplňoval vysoký renesanční štít, nahrazený dodnes zachovanou empírovou atikou až po požáru v roce 1814.

Kamenná fasáda domu je zdobena reliéfní dekorativní a figurální výzdobou, jejíž náměty jsou čerpány z dobových grafických předloh. Podle postav dvou ozbrojenců po stranách prostředního okna dostal také dům své dnešní jméno, proslavené hlavně díky povídce A. Jiráska - "U rytířů". Kromě rytířů zdobí fasádu ještě další figury - student, kupec, dokonce mořská panna, lev nebo jednorožec. V interiéru se dochoval renesanční kazetový strop a reliéfně zdobené kamenné pilíře. Od dokončení rekonstrukce v roce 1977 slouží dům U Rytířů jako výstavní síň, původně pro stálou expozici obrazů litomyšlského malíře Josefa Matičky. Dnes zde Muzeum a galerie Litomyšl pořádá krátkodobé výstavy výtvarného umění.

Dům prošel několika úpravami, velkou opravou a konzervací v šedesátých letech 20. století a jeho fasáda byla znovu restaurována v letech 1999-2000. zdroj: [5]

Radniční věž

Radniční věž se nachází uprostřed Smetanova náměstí v Litomyšli. Stará radnice s věží byla postavena r. 1418. V dnešní podobě má barokní fasádu z 18. stol. Stejně jako na velké části náměstí se i u věže zachovalo podloubí (v Litomyšli nazývané podsíně), stavěné už od dob Kostků z Postupic. Na čelní straně věže nad obloukem podloubí je umístěn secesní orloj z r. 1907, který je vybavený dvaceti čtyř hodinovým ukazatelem času, pohyblivými symboly Slunce a Měsíce a také ekliptikou s dvanácti znameními zvěrokruhu. Za zmínku stojí i do věže vezděná kontrolní délková míra, tzv. litomyšlský loket (přibližně 59 cm), sloužící kdysi kupujícím na trzích k přeměření koupených látek. Na věži je ještě jedna připomínka poněkud smutnější historické události. Značka s vysvětlující tabulkou označuje výšku vody při katastrofální povodni r. 1781, která zpustošila velkou část náměstí. [6]

Pedagogická škola v Litomyšli

VOŠP a SPgŠ v Litomyšli má ve vzdělávání pedagogů stoletou (1905 až 2005) tradici. Je jedinou střední školou tohoto typu v bývalém východočeském regionu a jedinou vyšší odbornou školou s dále uvedeným studijním programem v České republice. Na základě předloženého projektu Pedagogické interpretace Úmluvy o právech dítěte byla škola zařazena do Systému přidružených škol UNESCO. [7]

Smetanův dům

Stavba Smetanova domu začala sice až roku 1903, myšlenka na jeho vznik však spadá již do počátku 80. let 19. století. Ochotníci hráli doposud u Černého orla a od šedesátých let 19. století na Karlově (s občasnými představeními v zámeckém divadle), ale už dlouho jim tyto sály nestačily; byla tu ovšem také potřeba představení profesionálních divadel. Jednota ochotnická tedy založila spolek, který měl o stavbě divadla vést jednání.

Po nejasnostech s místem stavby (byly vypracovány plány pro stavbu v místě dnešního Komenského náměstí) byl zakoupen letohrádek Karlov a rozhodnuto o stavbě divadla na jeho místě. Ve vypsané soutěži na plány Smetanova domu zvítězil plán J. Šuly, V. Šulce a J. Velfíka. Vrchním stavitelem byl litomyšlský J. Kreml. Základní kámen byl položen 4. dubna 1903.

Smetanův dům byl slavnostně otevřen 11. června 1905 za účasti F. A. Šubrta, A. Jiráska a dalších; na programu byl Smetanův Dalibor v nastudování místních umělců s profesionálem pouze v titulní roli. První činohrou byla Jiráskova M. D. Rettigová s Hanou Kvapilovou v titulní úloze.

Smetanův dům je mistrovským dílem novorenesanční architektury už se secesními prvky. Vnější plastickou výzdobu provedli A. Popp a O. Walter. Honosnému vnějšku odpovídá bohatá vnitřní výzdoba - sál i další prostory vyzdobili Rudolf Hamršmíd a A. Kulhánek, oponu namaloval F. Urban.

V letech 1995-2000 proběhla rekonstrukce Smetanova domu završená znovuotevřením restaurace Karlov v přízemí. Dnes se ve Smetanově domě kromě divadelních představení a koncertů konají i veškeré další kulturní a společenské akce - především plesy, taneční kursy a podobně.

Nabídka: Smetanův dům nabízí k pronájmu tyto prostory pro pořádání plesů, zábav, sympozií, přednášek atd.: - velký sál - sedadla v řadách (postupně vyvýšená nebo v rovině) či stolové uspořádání - malý sál - sedadla v řadách v rovině či stolové uspořádání - salónek - reprezentační místnost v přilehlé restauraci

Maximální kapacita obou sálů i s využitím galerie je 500 osob.

Po dohodě lze zajistit i občerstvení s obsluhou v bufetu u malého sálu. Externí spolupracovníci mohou podle Vašeho přání obstarat obsluhu pro hladký průběh akce - pokladní, uvaděčky, hasiče, ... [8]

Regionální muzeum

Litomyšlské muzeum bylo založeno v roce 1891 a umístěno v prostorách zrušené městské reálky. Získalo všeobecné vlastivědné zaměření s působností na město a okolí. V roce 1926 se přestěhovalo do rozlehlé barokní budovy bývalého piaristického gymnázia postavené v letech 1714 -1718. Na gymnáziu, později státním, vyučoval mj. i Alois Jirásek. V této budově sídlí muzeum doposud, nachází se zde stálá expozice a prostory pro krátkodobé výstavy.

Od 90. let 20. století muzeu provozuje rovněž Rodný byt Bedřicha Smetany. [9]

Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí

Řád piaristů byl do Litomyšle uveden Frebonií z Pernštejna v roce 1640. Piaristé (do Litomyšle přišli z Mikulova) byli řádem vzdělávacím, jejich cílem bylo vychovávat ve svých školách především chudou mládež. Litomyšlské piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. V té době už stála tři křídla piaristické koleje (poslední bylo dostavěno až roku 1681) a školy s malým kostelem na místě dnešního chrámu. Součástí koleje je refektář se štukovou a malířskou výzdobou a podobně zdobená kaple zvaná Očistec. Už při založení koleje vznikla rozsáhlá, později několikrát upravovaná zahrada se sadem, která dnes tvoří důležitou část komplexu tzv. Klášterních zahrad.

V roce 1714 začal majitel litomyšlského panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou nového velkého kostela a nových škol. Namísto původních plánů Mikuláše Rossiho byl přijat projekt významného barokního architekta Giovanni Battisty Alliprandiho (v Litomyšli - v proboštském kostele - je i pohřben), po jeho smrti v roce 1720 dokončoval stavbu kostela František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů. Budova školy (dnešní Muzeum a galerie) byla dokončena roku 1719 (nad portálem byla osazena socha zakladatele řádu - sv. Josefa Kalasanského), stavba kostela o tři roky později. Na výzdobě kostela se podílela řada dalších významných umělců - sochy čtyř evangelistů v křížení a sv. Václava a sv. Prokopa na fasádě vytvořila dílna M. B. Brauna (Jiří Pacák), klenbu kupole vymaloval r. 1728 Václav Jindřich Nosek a obraz na hlavním oltáři dodal významný italský malíř F. Trevisani. Kostel se stal neodmyslitelnou součástí panoramatu města a je jednou z nejvýznamnějších barokních staveb regionu.

Vybavení kostela utrpělo nejprve několika požáry - zejména v letech 1735, 1775 a 1814. Při požáru r. 1775 bylo velice poničeno vnitřní vybavení, výmalba kupole, která už nebyla obnovena, a padl mu za oběť i oltářní obraz, který byl o tři roky později nahrazen kopií profesora vídeňské akademie V. Fischera. Zařízení bylo doplňováno ještě i v průběhu celého 19. století.

Varhany na kůru, kdysi jeden z nejlepších nástrojů ve východních Čechách, dnes bohužel v dezolátním stavu, postavil ve 20. letech 19. století kutnohorský varhanář Horák.

Kostel sloužil především bohoslužbám otců piaristů a studentů piaristických škol. Stal se také místem posledního odpočinku příslušníků řádu i hrabat z rodu Trautmannsdorfů a Valdštejnů-Vartenberků.

Piaristé opustili Litomyšl v roce 1948. V letech 1948-1949 proběhla na dlouhou dobu poslední oprava kostela (opravy věží a krytiny).

Už od roku 1958, kdy byl poprvé oficiálně konstatován havarijní stav celého kostela, se pak táhnou neúspěšné snahy o jeho rekonstrukci. V roce 1972 byl kostel převeden do vlastnictví státu (od té doby jej spravuje Památkový ústav v Pardubicích, dříve KSSPPOP). Teprve v roce 1978 byl zpracován projektový úkol na celkovou rekonstrukci, práce však ani poté nezačaly. V letech 1981-82 bylo demontováno vnitřní zařízení kostela a část vybavení byla předána k restaurování; k plánované demontáži soch evangelistů a varhan však už nedošlo a práce byly opět zastaveny. Na začátku devadesátých let proběhlo v kostele několik koncertů v rámci festivalu Smetanova Litomyšl.

Už v roce 1967 bylo zjištěno demolování rakví v kryptě kostela, vandalové se ostatně podepsali i na ničení ostatních částí stavby.

V letech 1991-94 pak proběhla částečná rekonstrukce chrámu. Opravena byla střecha (zejména nebezpečně prověšené krovy), obě věže a fasáda. V letech 1997-2000 pak byla opravena i budova koleje. Piaristický kostel není dnes veřejnosti volně přístupný. Na rehabilitaci interiéru tato významná památka teprve čeká. [10]

Zámecký areál - památka UNESCO

V roce 1999 byl zámecký areál v Litomyšli zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Tímto zápisem byl potvrzen jeho světově výjimečný význam. Podle Úmluvy o ochraně světového dědictví je chráněn národy světa v jejich společném zájmu. Zámek v Litomyšli je ve své výjimečně uchované celistvosti dokonalým příkladem zámku s arkádami, typu budovy, který pochází z Itálie a přizpůsobil se českým zemím tak, že vznikla velmi vyvinutá forma s vynikající architektonickou hodnotou. Je dokonalým příkladem středoevropské šlechtické residence v období renesance a jejího pozdějšího vývoje vlivem nových uměleckých proudů. [11]

Smetanův dům

Stavba Smetanova domu začala sice až roku 1903, myšlenka na jeho vznik však spadá již do počátku 80. let 19. století. Ochotníci hráli doposud u Černého orla a od šedesátých let 19. století na Karlově (s občasnými představeními v zámeckém divadle), ale už dlouho jim tyto sály nestačily; byla tu ovšem také potřeba představení profesionálních divadel. Jednota ochotnická tedy založila spolek, který měl o stavbě divadla vést jednání.

Po nejasnostech s místem stavby (byly vypracovány plány pro stavbu v místě dnešního Komenského náměstí) byl zakoupen letohrádek Karlov a rozhodnuto o stavbě divadla na jeho místě. Ve vypsané soutěži na plány Smetanova domu zvítězil plán J. Šuly, V. Šulce a J. Velfíka. Vrchním stavitelem byl litomyšlský J. Kreml. Základní kámen byl položen 4. dubna 1903.

Smetanův dům byl slavnostně otevřen 11. června 1905 za účasti F. A. Šubrta, A. Jiráska a dalších; na programu byl Smetanův Dalibor v nastudování místních umělců s profesionálem pouze v titulní roli. První činohrou byla Jiráskova M. D. Rettigová s Hanou Kvapilovou v titulní úloze.

Smetanův dům je mistrovským dílem novorenesanční architektury už se secesními prvky. Vnější plastickou výzdobu provedli A. Popp a O. Walter. Honosnému vnějšku odpovídá bohatá vnitřní výzdoba - sál i další prostory vyzdobili Rudolf Hamršmíd a A. Kulhánek, oponu namaloval F. Urban.

V letech 1995-2000 proběhla rekonstrukce Smetanova domu završená znovuotevřením restaurace Karlov v přízemí. Dnes se ve Smetanově domě kromě divadelních představení a koncertů konají i veškeré další kulturní a společenské akce - především plesy, taneční kursy a podobně.

Nabídka: Smetanův dům nabízí k pronájmu tyto prostory pro pořádání plesů, zábav, sympozií, přednášek atd.: - velký sál - sedadla v řadách (postupně vyvýšená nebo v rovině) či stolové uspořádání - malý sál - sedadla v řadách v rovině či stolové uspořádání - salónek - reprezentační místnost v přilehlé restauraci

Maximální kapacita obou sálů i s využitím galerie je 500 osob.

Po dohodě lze zajistit i občerstvení s obsluhou v bufetu u malého sálu. Externí spolupracovníci mohou podle Vašeho přání obstarat obsluhu pro hladký průběh akce - pokladní, uvaděčky, hasiče, ... [12]

Kostel Povýšení sv. Kříže s proboštstvím

Dnešní proboštský kostel Povýšení sv. Kříže vznikl původně jako kostel augustiniánského kláštera. Ten byl v roce 1356 založen tehdejším litomyšlským biskupem, vzdělaným kancléřem Karla IV. Janem ze Středy; augustiniáni sem na jeho popud přišli z kláštera u sv. Tomáše v Brně. Stavba kostela a konventu jistě začala brzy poté; kostel byl dokončen roku 1378.

Po obsazení Litomyšle husity a zániku kláštera byla ke kostelu v roce 1428 přenesena fara z kostela sv. Klimenta v hradním areálu. Na zničený konvent upomínají dnes jen odkryté oblouky křížové chodby na jižní straně kostela, kaple sv. Josefa se sakristií a nejspíš i část kaple sv. Markéty, dnes včleněné do budovy děkanství.

Jižní předsíň byla postavena za Kostků z Postupic v roce 1525. Po požáru 1560 byla zrušena poničená klenba a do kostela vestavěn dřevěný strop. Novou, nižší klenbu získal kostel až v průběhu oprav, které následovaly tři roky po požáru v roce 1601 za Marie Manrique de Lara, vdovy po Vratislavovi z Pernštejna. Po zaklenutí lodi byla postavena západní, tzv. Manričina předsíň s renesančním portálem. U kostela byla založena škola (přenesena jinam byla až roku 1777).

Gotickou podobu si dodnes zachovala především kaple sv. Josefa na jižní straně presbytáře. Do hlavní lodi byly v 16. století vestavěny západní hudební a severní literátská kruchta.

Od roku 1657 byl litomyšlským děkanem pozdější významný český historik Tomáš Pěšina z Čechorodu.

Barokní budova děkanství (dnes proboštství, resp. kapituly) byla podle návrhu litomyšlského architekta Jiřího Béby postavena v letech 1758-1763.

Velká část vybavení kostela je ze druhé poloviny 18. století. Hlavní oltář byl postaven v roce 1767, sochařskou výzdobu provedli František Pacák a Jiří Pacák ml., obraz Povýšení sv. Kříže namaloval Ignác Raab. Obrazy křížové cesty jsou z roku 1773, jejich autorem byl Josef Cereghetti. Kostel i děkanství byly poškozeny při požáru v roce 1775 i 1814, mobiliář ovšem zůstal z velké části zachován.

Terasa se schodištěm před kostelem byla upravena na začátku 19. století. Původní dřevěný krucifix z roku 1775 byl v roce 1806 nahrazen dnešním křížem kamenným.

Na konci 19. století byl kostel v několika etapách částečně regotizován, mj. za účasti architekta Františka Schmoranze, a získal tak v hlavních rysech svou dnešní podobu (novogotická je i část dnešního mobiliáře). Návrhy počítající s mnohem radikálnější přestavbou nebyly uskutečněny a chrám Povýšení sv. Kříže tak zůstal významnou a cennou památkou s mnoha zajímavými architektonickými a uměleckými detaily a fragmenty původní výzdoby.

Význam chrámu byl potvrzen, když při něm byla v roce 1994 - při příležitosti 650. výročí vzniku litomyšlského biskupství - založena kolegiátní kapitula. [13]

Portmoneum - Muzeum Josefa Váchala

Historie Musea Josefa Váchala začíná v roce 1920, kdy důchodenský úředník, amatérský tiskař a milovník umění Josef Portman zve do Litomyšle svého přítele, malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, a žádá ho o vyzdobení stropů a stěn dvou místností svého domu.

Josef Váchal, svérázný, výjimečný umělec, za svého života nedoceněný, vynikl především jako grafik a tvůrce krásné knihy, kterou pojímal jako svébytný umělecký artefakt a tvořil ji celou sám od vlastního rukopisu, sazby, barevných či černobílých dřevorytů až po vazbu. Knihy vydával na ručním papíru v nákladu jeden až dvacet výtisků. Kromě knih se zabýval volnou grafikou, zejména vícebarevným dřevorytem, malbou, zdobením keramiky a malířskou a řezbářskou výzdobou nábytku. Jeho spisovatelské i výtvarné dílo myšlenkově osciluje mezi hlubokou a poučenou úctou k barokní knižní produkci, kramářské písni a lidovým "krvavým" románům 18. a 19. století a zájmem o orientální náboženství a filosofii, theologii a démonologii. Josef Váchal tehdy Portmanově žádosti vyhověl a v roce 1924 své práce v Litomyšli dokončil.

Váchalovy nástěnné malby v Portmoneu jsou tak složitou strukturou, že je velmi těžké popsat je jednoduchým způsobem. Na první pohled naprosto nesourodá směsice námětů a malířských stylů má svoji vnitřní logiku, kterou nelze dešifrovat bez znalosti celého Váchalova díla, ale především bez znalosti jeho životních postojů a názorů na umění. Malby jsou protkány desítkami významových a přímých citací jiných umělcových děl. Nalézáme zde krajinu a vedle ní množství ďáblů, ďáblíků, skřetů a duchů, střídajících se s klasickými tématy křesťanské ikonografie a s odkazy na hinduistickou bhavagadhítu a jiné orientální prameny. Jedná se vlastně o jakýsi ORBIS PICTUS Váchalova duševního života a uměleckých názorů.

Když v roce 1991 zakoupilo nakladatelství Paseka od Národní galerie v Praze Portmanův dům včetně maleb s úmyslem devastované dílo zachránit, byly nástěnné malby opravdu v žalostném stavu. Část plochy maleb byla ztracena při výměně oken a dveří v 70. letech a osudovou událostí byl zejména požár na konci 70. let. Vlivem zateklé vody došlo k oddělení maleb od nosných omítek, částečnému opadání a zvětšení prasklin. Navíc byla malba před zahájením restaurátorského zásahu pokryta sazemi, prachovými nečistotami a místy i výkvětem sanytru. Narušená statika stavby se projevila puklinami v klenbě. Celková nesoudržnost maleb s hlinkovými podklady a špatný stav omítek vedl k rozhodnutí realizovat nejnáročnější a také nejriskantnější restaurátorský postup - transfer maleb, což znamená jejich sejmutí a opětné osazení na nové omítky. Po sejmutí transferů byly odstraněny zbytky omítek a během léta 1992 provedla stavební firma všechny práce podmiňující úspěšnost záchrany díla: novou střechu, zpevnění klenby, izolace a nanesení nových omítek. Do června 1993 pak restaurátoři pod vedením Jiřího Látala umístili malby zpět na stěny, provedli barevnou retuš a částečnou rekonstrukci pomocí dochované fotodokumentace.

Všechny práce financovalo a organizovalo nakladatelství Paseka z úcty k Váchalovu dílu a 26. června 1993 otevřelo jeho museum. Nazvalo jej Portmoneum, tak jak je pojmenoval Váchal v roce 1924 ve svém Krvavém románu. [14]