Riga

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Harmonogram

  • pátek 30.3.2018 08:45 - 11:50 let do Rigy
  • pondělí 2.4.2018 18:05 - 19:10 let do Prahy

Ubytování

  • Rixwell Hotel Konventa Seta, Kalēju iela 9/11, Riga, LV-1050, Lotyšsko (vč. snídaně)
  • parkování 15 EUR / den

Program

Pátek 30.3. - Riga

Mapa Den 1

  • Kostel sv. Jana
  • Medus Istaba
  • Kostel sv. Petra - Otevřeno 10-18h, vstupné 9 EUR, poslední vstup v 17h, možnost výstupu na věž
  • Melngalvju nams
  • Rižský dóm
  • Rižský hrad
  • Kostel sv. Jakuba
  • Velký a malý cech

Sobota 31.3. - Riga

Mapa Den 2

  • Lotyšská národní opera
  • Pomník svobody
  • Katedrála Zrození Ježíše
  • Lotyšská akademie umění
  • Alberta Iela
  • Muzeum medicínské historie Pauls Stradins (Antonijas iela 1)
  • Prašná věž
  • možnost výletu k Akademii věd

Neděle 1.4.

Mapa https://drive.google.com/open?id=1eb_GtnD9ILn7iIoqmh_x4ilEFcJLoSFZ&usp=sharing

Mapa 2: http://bit.ly/2G7EEOx

Pondělí 2.4.

Riga

Riga je hlavní město Lotyšska. Leží při ústí řeky Daugavy (Západní Dviny) do Rižského zálivu Baltského moře. Má rozlohu 307 km² a s více než 702 tisíci obyvateli je největším městem Pobaltí. Slouží jako kulturní, vzdělávací, politické, obchodní a průmyslové středisko širokého okolí, plní i důležitou tranzitní roli mezi západními státy a Ruskem. Historické centrum Rigy, někdejšího hanzovního města, je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO; krom několika středověkých sakrálních památek se město vyznačuje výraznou secesní architekturou, která je porovnatelná s městy jako je Vídeň, Petrohrad nebo Barcelona.

V Rize je velké množství akademických institucí, včetně Lotyšské univerzity (Latvijas Universitāte), Technické univerzity (Rīgas Tehniskā universitāte) a univerzity Stradin (Rīgas Stradiņa universitāte). V Rize zasedá i lotyšský parlament (Saeima) a na Rižském hradě sídlí lotyšský prezident.

V posledních letech se výrazně zvýšil obchodní a turistický cestovní ruch vzhledem k zlepšení komerční a turistické infrastruktury. Riga jako přístavní město je hlavním cestovním uzlem místní silniční a železniční dopravy. Většina turistů cestuje do Rigy letecky. Mezinárodní letiště v Rize je největší v Pobaltí, bylo zmodernizované v roce 2001, k 800. výročí založení města. Mezi lety 1993 a 2001 se letecká doprava zdvojnásobila. Baltské námořní trajekty spojují Rigu se Stockholmem, Kielem a Lübeckem. V období studené války byly v Rize také dvě letecké základny: Rumbula a Spilve.

Počet obyvatel Rigy se snižuje, zvlášť je to znatelné na údajích po roce 1991. Způsobila to emigrace etnických Rusů, odchod části obyvatel do Velké Británie a Irska a nízká porodnost. Počet obyvatel (v roce 2006) je 727 578. Ve městě tvoří Lotyši kolem 43 % populace, přibližně stejné procento je Rusů. Pro porovnání, v Lotyšsku žije 59 % Lotyšů, 28,5 % Rusů, 3,8 % Bělorusů, 2,5 % Ukrajinců, 2,4 % Poláků, 1,4 % Litevců a 2,4 % jiných národností (2006). Většina Lotyšů je protestantské evangelické luteránské nebo římskokatolické víry, většina Rusů patří k ruské ortodoxní církvi. [1]

Historie

Na místě dnešní Rigy byla kdysi latgalská (livská) vesnice, kde se zastavovali ruští a skandinávští kupci a nájezdníci. Tento stav trval až do příchodu německých obchodníků, kteří pocházeli zpočátku z Brém a Lübecku. Brémský arcibiskup Albert zde založil v roce 1201 vůbec první pevnost na Baltu, která se stala výchozím bodem křížového tažení Řádu mečových rytířů proti pohanům. Rytíři odtud postupně ovládli celé Livonsko.

Prosperující obchodní středisko se v roce 1282 stalo součástí spolku obchodních měst hanza. V dnešním znaku Rigy je dodnes klíč města Brémy a věže Hamburku. Kvetl zde obchod např. s ruskými kožešinami, medem a voskem. Neustále probíhal boj o moc mezi rižským arcibiskupem, německými rytíři a mocnými měšťany a obchodníky. První vrchol rozvoje města přišel v 16. století. Po kolapsu Řádu německých rytířů následovalo krátké období nezávislosti, pak 20 let vládli Poláci a od roku 1621 Švédové. Prosperující Riga tehdy co do velikosti v rámci švédské říše předehnala i Stockholm.

V roce 1710 získali Rigu na dlouho ruští carové a udělali z ní hlavní město provincie Livonsko. Moc si stále udržovala německá šlechta a bohatí měšťané. Velký rozvoj zaznamenala Riga ve druhé polovině 19. století po napojení na železniční síť. Po Moskvě a Petrohradu šlo o třetí nejvýznamnější průmyslové město carské říše a také vůbec nejrušnější přístav na světě co do obchodu se dřevem. Rostl počet rodilých Lotyšů a přišla doba lotyšského národního obrození.

Riga byla těžce poškozena v obou světových válkách. Během hitlerovské okupace téměř zmizela do té doby významná židovská populace (odhadem mezi 45 a 100 tisíci osob). V časech Sovětského svazu produkovala Riga ve velkém železniční motory, vagóny, mopedy, pračky, tramvaje, rádia, televize atd. Byla ale také známá jako „nejzápadnější“ město SSSR s liberálním uměním a hudební scénou. Centrem umění a bouřlivého nočního života zůstává i dnes. U příležitosti 800. výročí založení města v roce 2001 bylo opraveno mnoho historických památek, některé v podstatě vyrostly znovu.[2]

Památky

  • Rižský dóm (Rīgas Doms) na Katedrálním náměstí (Doma laukums) - Románská monumentální katedrála, dnes patřící luteránům, je největším kostelem v pobaltských státech. Začala vznikat roku 1211 a v průběhu století byla několikrát přestavována. Kvůli její stavbě byly strženy původní domy. Dnes jejich přítomnost připomínají jenom dlažební kostky na náměstí, sestavené v jejich půdorysech. (Z náměstí je možno spatřit mj. i věže tří velkých rižských kostelů: krom Dómu jsou to ještě věže sv. Jakuba a sv. Petra.) Nejzajímavější je, že ani na jedné věžičce není umístěn kříž. Místo toho se tam nachází větrné korouhvičky v podobě kohoutů, které podle pohanských pověr mají odrazovat zlé duchy. Uvnitř katedrály se nacházejí jedinečné varhany s 6768 píšťalami, rejstříky obsahují i zvuky větru a moře. Původní varhany ze 16. století byly po 300 letech v roce 1884 nahrazeny novými.
  • Rižský zámek (Rīgas pils) - Původně hrad postavený z vůle křižáků (Mečoví rytíři) roku 1330 mimo tehdejší městské hradby, náhradou za starší hrad ve městě, zničený Rižany. Až do roku 1481 na hradě sídlil velmistr řádu; o 3 roky později byl hrad měšťany vypálen a pobořen. V letech 1509–1515 z nařízení mečonošů byl hrad Rigou opět postaven, ovšem už v jiné podobě. Za pozdější polské a švédské vlády hrad několikrát stavebně upravovali; za ruské éry byl roku 1818 zásadně přestavěn v duchu tehdejší zámecké architektury a ještě rozšířen v letech 1860–1862. Posledním velkým zásahem byla adaptace na prezidentský palác (1939), pietně zrekonstruovaná v 90. letech po znovudosažení nezávislosti. Mezi lety 1922–1940 a opět od roku 1995 zámek slouží jako sídlo prezidenta Lotyšské republiky. Část prostor je vyhrazena pro Muzeum lotyšské historie, Muzeum zahraničního umění a Muzeum literatury, divadla a hudby.
  • Kostel svatého Petra (Pēterbaznīca) - Jedná se o nejvyšší středověkou budovu v Rize. Zajímavostí je, že její věž několikrát vyhořela. Poprvé byla věž vztyčena v roce 1690, ale již za 31 let shořela. Opětovně postavena byla roku 1746. S tím se pojí pověst o staviteli, který prý po dokončení kostelní věže na jejím vrcholu vypil sklenici vína a hodil ji dolů. Na kolik střepů se rozpadne, tolik století bude nová věž stát. Sklenice dopadla do slámy a rozbila se pouze na dva kusy. A opravdu – za dvě století, v roce 1941, zasáhla věž při německém bombardování bomba... Poslední oprava byla provedena v roce 1973. Tentokrát byla původní dřevěná konstrukce věže nahrazena kovovou.
  • Kostel svatého Jana (Jāna baznīca) s dominikánským klášterem - Podle pověry byli do jeho zdí pohřbeni zaživa dva mniši, kteří si mysleli, že si takto zajistí svatost. Při rekonstrukci kostela v 19. století se ale ostatky mnichů opravdu našly. Byly ponechány na původním místě.
  • Kostel svatého Jakuba (Jēkaba baznīca) - První zmínky o kostele jsou z roku 1225. Toto datum je také vytesáno nad vstupní branou. Zajímavý je neobvyklý tvar věže. Kostelní zvon totiž nevisí uvnitř, ale vně věže. Současný zvon pochází z roku 2001, protože původní byl za první světové války dovezen do Ruska a roztaven.


  • Prašná věž (Pulvertornis) - Je poslední zachovanou částí bývalých městských hradeb. Pochází ze 14. století. Poté, co byla téměř zničena Švédy, byla znovu opravena. V 19. století ale dlouhá léta chátrala. Teprve když se jí ujali němečtí studenti, kterým se podařilo město přesvědčit, aby jim budovu pronajalo za symbolickou částku jednoho rublu za rok, byla znovu opravena. Studenti vyklidili holubí trus, který se za léta ve věži shromáždil, a prodávali ho jako hnojivo. Vydělali si tím na opravu věže. Díky studentům se tedy Prašná věž zachovala dodnes, kdy je součástí Lotyšského vojenského muzea.
  • Dům Černohlavců (Melngalvju nams) - První písemná zmínka o této skupině domů je z roku 1334. Na rižském náměstí se nachází dům pojmenovaný buď po sv. Mořicovi, který byl patronem cechu svobodných kupců, nebo po černých pokrývkách hlavy, které kupci nosili. Původní budova ze 14. století, která svobodným kupcům patřila, ale byla za druhé světové války vybombardována. Současná stavba je z roku 1999.
  • Tři bratři (Trīs brāļi) - Tři bratři jsou skupina tří historických domů v centru města na ulici Mazā Pils. Nejstarším z nich je dům číslo 17, postavený na přelomu 15. a 16. století, který je zároveň vůbec nejstarší dochovanou zděnou obytnou budovou v Rize. Dům číslo 19 byl postaven v roce 1646. Dům číslo 21 pochází z konce 17. století, v 19. století prošel přestavbou. Název byl inspirován obdobnou skupinou historických budov v estonském Tallinnu označovanou jako „Tři sestry“.
  • Velký cech (Leilá gilde) – dům, který byl v minulosti centrem hanzovního obchodu. Uvnitř se nachází síň z roku 1330, kde se dříve scházeli kupci a která dnes slouží jako koncertní hala. Vedle stojí Malý cech (Mazá gilde), kam byli sdruženi chudší řemeslníci a prodejci. Členy obou cechů směli být výhradně německy mluvící obyvatelé.
  • Kočičí dům (Melnais Kais) – lotyšský majitel tohoto domu nechal umístit na věžičky na střeše dvě sochy koček. Dům stál naproti budově Velkého cechu, která byla vyhrazena německým kupcům. Na protest proti tomu, že spolek nechtěl Lotyše přijmout, otočil obě kočky zadní částí těla směrem k sídlu cechu. Spor se dostal k soudu, který rozhodl, že majitel domu musí být do spolku přijat za podmínky, že umístí kočky do elegantnější pozice… [3]

  • Pomník svobody - V parku obklopujícím staré město stojí Pomník svobody (Brīvības piemineklis), od sochaře Kárlise Záleho a architekta Ernestse Štālbergse. Pomník byl z darů celonárodně uspořádané sbírky postaven v letech 1931–1935 na místě staršího pomníku cara Petra Velikého, a to jako symbol mladého, svobodného a nezávislého státu. Na vrcholu travertinového obelisku, vyrůstajícího ze základny památníku stojí měděná 9metrová socha mladé ženy (familiárně Rižany přezdívaná Milda), symbolizující Svobodu, resp. samotné Lotyšsko. Ve vztyčených rukou třímá tři pěticípé hvězdy, které odkazují na tři hlavní lotyšské země: Kuronsko, Vidzemsko a Latgale. U úpatí památníku je řada soch a reliéfů představujících postavy lotyšské mytologie, události lotyšských dějin a symbolická zobrazení práce, rodiny a svobody. Nápis na památníku hlásá: „Vlasti a svobodě“ (Tēvzemei un Brīvibai). Symbolika tohoto monumentu během doby sovětského záboru země byla pro Lotyše obzvláště významná, ovšem skrývaná (aby památník unikl zničení sovětskou mocí, byl mu přisouzen nový oficiální význam – tři hvězdy měly představovat tři pobaltské republiky v rukou „osvoboditelky“ Matky Rusi). Dnes je to tradiční místo schůzek, různých oslav či demonstrací. U úpatí pomníku pravidelně hlídá a pochoduje čestná stráž. [4]
  • Katedrála Zrození Ježíše (Kristus dzimsanas katedrále) – ruská pravoslavná katedrála postavená koncem 19. století v neobyzantském stylu pro ruskou komunitu v Rize. Za sovětského režimu sloužila jako planetárium, takže jí Lotyši dodnes říkají „planetárijs“.
  • Secesní čtvrť – leží na západ od třídy Brívibas, podél ulic Elizabetes iela, Alberta iela a Strélnieku iela. Zájemci o architekturu stylu zvaného také art nouveau nebo Jugendtil tady najdou domy z přelomu 19. a 20. století, kterých je v Rize celkem kolem 750. Některé z nich navrhoval Rus Michail Ejzenštejn, otec slavného režiséra Sergeje Ejzenštejna. Charakteristickými znaky secesních staveb jsou křivky, štuková výzdoba, chrliče, děsivé masky, sochy bohyní, bájná zvířata, bujná vegetace na fasádách a další prvky.
  • Centrální tržnice (Centráltirgus) – jedno z největších tržišť v Evropě. V obrovských hangárech určených původně pro německé vzducholodě Zeppelin jsou dnes prostory až pro 1 250 obchodníků a k sehnání je tu téměř všechno, především čerstvé produkty místních zemědělců. Tržiště patří k nejstarším v Evropě, protože existuje v Rize už od založení města (1201), i když se postupně přesouvalo na různá místa.
  • Akademie věd – obrovská budova z 60. let 20. století připomíná monumentální stalinské budovy v Moskvě. Však má také přezdívku „Stalinův narozeninový dort“. V 17. patře je vyhlídková plošina.
  • Televizní věž – stojí na ostrově uprostřed řeky Daugava. Má tvar trojnožky vysoké 368 metrů. V polovině je umístěná vyhlídková plošina.[5]
Osobní nástroje