Vlakovýlet

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Hlavní strana >> Akce (kategorie Vlakovýlety)

Vlakovýlet - 14.1.2006
Zvětšit
Vlakovýlet - 14.1.2006

Obsah

Účastníci

(in alphabetical order)

  • Hana Kohoutová
  • Hana Vitochová
  • Jana Lohrová
  • Václav Lohr
  • Viktor Mahrik
  • Žaneta Jedličková

Zajímavosti

Itinerář cesty

čas poznámka vlak
09:50 sraz Praha - Masarykovo nádraží (foto)
10:07 odjezd Praha Masarykovo n. (foto), vlak nečeká na žádné přípoje Os 9309
11:00-11:04 (Pečky schéma)
11:08 (Cerhenice-Velim) zkušební železniční okruh Cerhenice (foto)
11:20 příjezd Kolín zast. (schéma)
11:20-13:00 Kolín - prohlídka města, oběd
13:00 odjezd Kolín (foto) Os 22208
13:13 památkově chráněný most v Bohuňovicích
13:16-13:25 (Ratboř popis)
13:55-13:58 (Uhlířské Janovice)
14:24 příjezd Ledečko (foto)
14:35 odjezd Ledečko (foto) Os 9222
14:37 ledečský tunel 124m (Ledečko-Samopše)
14:41 ledečský (druhý) 54m a samopšecký tunel 33m (Samopše-Sázava-Černé Budy)
14:42 přejezd bez závor na zhlaví stanice Sázava-Černé Budy
14:44 (Sázava-Černé Budy)
14:54 (Stříbrná Skalice)
15:04 přejezd bez závor u zastávky Chocerady
15:17 přejezd se závorami Čerčany-Lštění
15:21 příjezd Čerčany (foto)
15:35 odjezd Čerčany (řazení) Os 9136
16:34 příjezd Praha hl.n.
Praha - Masarykovo nádraží
Zvětšit
Praha - Masarykovo nádraží
Os 9309
Zvětšit
Os 9309
zkušební železniční okruh Cerhenice
Zvětšit
zkušební železniční okruh Cerhenice
Kolín
Zvětšit
Kolín
Os 22208
Zvětšit
Os 22208
Ledečko
Zvětšit
Ledečko
Os 9222
Zvětšit
Os 9222
přejezd bez závor - Sázava-Černé budy
Zvětšit
přejezd bez závor - Sázava-Černé budy
přejezd bez závor - Chocerady
Zvětšit
přejezd bez závor - Chocerady
závory
Zvětšit
závory
Čerčany
Zvětšit
Čerčany
Praha hl.n.
Zvětšit
Praha hl.n.
Os 9309
Os 9309
Os 9136
Os 9136

Zastávky

PRAHA - Masarykovo nádraží


Masarykovo nádraží
Zvětšit
Masarykovo nádraží

Masarykovo nádraží je nejstarší pražské nádraží. Stavělo se na základě rozhodnutí o zbudování státní železnice z Olomouce na již provozované dráze z Vídně přes Českou Třebovou, Pardubice a Kolín do Prahy. Místo na stavbu nádraží, po obou stranách tehdy ještě stojících hradeb, navrhl inž. Jan Perner, který byl zároveň stavitelem drážního úseku Severní státní dráhy Pardubice - Praha. Vnitřní část nádraží se staničními budovami navrhl uvnitř hradeb, vnější části s provozním zázemím za hradbami. Celé nádraží, tehdy jedno z největších v Evropě, bylo i s výtopnami, vodárnami, skladištěm, několika budovami a vlečkou do celnice U Hybernů postaveno za devět měsíců. Nádraží mělo tehdy tři koleje pro osobní a tři pro nákladní dopravu. Ty procházely šesti novými branami, které se na noc zamykaly. Stavbu prováděla firma bří. Kleinů, projekt nádražních budov vypracoval inž. Antonín Jüngling v r. 1844 za spolupráce inž. Schöna a inž. Pernera. 20. srpna 1845 vjela slavobránou do nádraží Praha poprvé slavnostně vyzdobená lokomotiva Čechy a za ní vlak tažený dvěma lokomotivami Praha a Olomouc na znamení spojení těchto dvou měst.

Obě budovy - příjezdová v dnešní Havlíčkově a odjezdová v Hybernské ulici - se dochovaly téměř v originálním stavu: pozdně klasicistní stavba s dvěma věžemi čtvercového půdorysu o výšce necelých deseti metrů je rozložená do dvou kolmo na sebe navazujících křídel, mezi nimiž je vložena litinová zasklená hala. V horní části věží jsou nízká empírová okna a kulaté hodiny, střechy věží jsou nízké jehlancové. Interiér byl bohatě zdobený. O 10 let později byl vystavěn na nároží tzv. restaurační pavilon podle projektu arch. Rupperta. V 90. letech přibyl k bočním křídlům odjezdové budovy boční trakt a v r. 1922 přistavila firma Nekvasil poštu. V r. 1938 vyrostly při ulici Na Florenci sklady. Časem dostalo nádraží různé nevhodné přístavby, které byly v 80. letech 20. st. zrušeny a odbourány. V 90. letech byla provedena celková důkladná obnova nádraží podle původní dokumentace: byl obnoven celý plášť, na fasádách zrestaurována původní bohatá štuková výzdoba, položena nová střešní krytina, byly osazeny nové měděné klempířské prvky, zrestaurovány veškeré litinové prvky, kovové markýzy i kamenné ozdoby aj. tak, aby oslavy 150. výročí příjezdu prvního vlaku na toto nádraží proběhly v důstojném prostředí. V říjnu 1990 byla ve dvoraně odhalena busta T. G. Masaryka.

Nádraží má přímou návaznost na stanici metra trasy B.

Měnily se také názvy nádraží: původní nádraží Praha se v r. 1862 přejmenovalo na Praha státní nádraží, v r. 1919 na Masarykovo nádraží, od r. 1940 se jmenovalo Hybernské, po válce od r. 1945 znovu Masarykovo nádraží, od 1. 1. 1953 Praha - střed a konečně od března 1990 opět Masarykovo nádraží.

Pečky


Pečky jsou poměrně mladým městem, ale dobu jejich vzniku lze pouze odhadovat. K rozvoji dochází ve druhé polovině 19. století v souvislosti s budováním železniční tratě Praha - Kolín - Pardubice - Česká Třebová. Pečky byly povýšeny na město v roce 1925 a v roce 1931 byl městu udělen městský znak.

Pečky
Zvětšit
Pečky

Když se stavěla dráha z Olomouce do Prahy, byla vybrána trasa vedoucí mimo jiné přes Kolín a Český Brod. Aby stavitelé využili příznivých podmínek Polabí co možná nejvíce, tak odchýlili trať z přímého směru od Kolína na Český Brod poněkud severněji a až u Poříčan se trasa stáčí k jihu tak, aby Českého Brodu opravdu dosáhla. Tím se trať dostala do blízkosti vesničky Pečky, zvané též Pečky Podblatné. Mezi Kolínem a Brodem bylo potřeba zřídit další stanici, aby mezistaniční úsek nebyl příliš dlouhý. Variant bylo více. Stanice byla uvažována v místě dnešní zastávky Tatce, ale nakonec byla vybrána poloha u Peček. Bylo to výhodnější pro město Poděbrady, vzdálené odtud pouhých 9 km. Od císařské silnice byla zřízena odbočka k novému nádraží, které dostalo jméno Poděbrady. Tím se ale staly Pečky, do té doby jedna z nejmenších a nejbezvýznamnějších vísek v okolí velice zajímavým místem. V roce 1845 tu bylo jedno z pouhých šestnácti nádraží v Čechách a jiná trať nebyla na stovky kilometrů široko daleko. Začal rychlý rozvoj Peček, které se postupně staly průmyslovým městem. Poděbrady získaly vlastní nádraží a nádraží v Pečkách správné jméno. Název Pečky Podblatné byl zapomenut, začalo se říkat Pečky na dráze. Rozvoj trval asi do 30. let dvacátého století. Krátce poté co byly Pečky prohlášeny městem se rozvoj zpomaluje. Po válce nastává období socialistického (ne)urbanizmu, postaveno je sídliště. V 90. letech byl sice zpracován územní plán dalšího rozvoje, ale i současná stavební činnost je krajně nekoncepční. Nejnovější stavby dále tříští neuspořádaný vzhled města. Dodnes můžete na pečeckém náměstí spatřit stavby městské i vesnické. Další rozvoj Peček lze očekávat vbrzku, v souvislosti s přesouváním stavební činnosti z Prahy do okolních obcí. Tato vlna již zasáhla Český Brod a jistě dospěje i do Peček...


KOLÍN


Po cestě

Mezi zastávkou Kolín a stanicí Kolín půjdeme kolem židovského hřbitova, zámku a přes náměstí. Na náměstí by mělo být k nalezení něco k snědku, včetně 4 bankomatů ČSOB, KB, ČS a GE. Po nasycení možno pokračovati ke stanici Kolín, kde bude již čekat motoráček na Ledečko.

Zámek

Na místě stál původně od 3. čtvrtiny 13. století klášter (založený současně s městem), vypálený husity roku 1421. V letech 1437 - 1438 zde byl postaven hrad pro Bedřicha ze Strážnice a ten po roce 1556 změněn v renesanční zámek. Několikrát upravován.

Restaurace
  • Hong Kong
  • Restaurant U Tří Mouřenínů
  • Café Oliver
  • Santa Maria
  • Petr Zadák a spol., spol. s r.o.
  • Galerie a restaurant Naivní Anděl
  • Pod věží
  • Taverna Kolín, s.r.o.

O městě

Když se řekne Kolín, většině se vybaví slavný festival dechových hudeb Kmochův Kolín. Ale město má i jiné zajímavosti. Například je tu jeden ze čtyř katedrálních chrámů v České republice a odehrála se tu slavná bitva u Kolína, kterou vyhrála vojska Marie Terezie.

Už v dobách římského impéria tu bývala prastará křižovatka tří důležitých obchodních cest. Historie královského města Kolína se začala psát ve 13. století za vlády Přemysla Otakara II., kterému se také říkalo král železný a zlatý. Není jisté, jak přišlo město ke svému názvu. Jedna z verzí říká, že původní Kolín byl na nevhodném podloží, obyvatelé museli domy zpevňovat kůly a od těch už je ke jménu Kolín blízko. Možná sem název přenesli osídlenci z německého Porýní, kde je Kolín nad Rýnem. Jak to bylo se už asi nedozvíme. Ale jako svědek dávné minulosti se v centru města dodnes tyčí gotický chrám svatého Bartoloměje.
Chrám svatého Bartoloměje
Zvětšit
Chrám svatého Bartoloměje
Na změně podoby chrámu se později podílel Petr Parléř, stavitel pražského chrámu sv. Víta.

Prastaré kořeny má v Kolíně i židovské osídlení. Za vlády Rudolfa II. byla v Kolíně hned po Praze druhá největší židovská komunita v Čechách. Mezi židovské památky patří i kolínská synagoga, která je přístupná a konají se zde koncerty. Kolín sehrál za války smutnou úlohu. V roce 1942 byl jedním z míst, kam se soustředilo židovské obyvatelstvo z rozsáhlého okolí. Asi 2000 lidí pak bylo transportováno směrem na Terezín. Část z nich však byla přesazena do likvidačního vlaku. Na konci války se vrátilo jen několik desítek Židů a židovská obec zde dožívala do počátku 50-tých let.

Blízko Kolína se odehrávala i slavná bitva. Dá se říct, že se tu roku 1857 rozhodovalo o osudu habsburské monarchie. Proti sobě stála vojska Marie Terezie a pruského krále Bedřicha II. A tím, kdo postupoval, byly pruské jednotky. Zastavit je měl u Kolína velitel záložní armády polní maršál Daun. Dnes bitvu u Kolína připomínají dva památníky. Známější je poblíž obce Křečhoř a na jeho vrcholu je rakouský orel. Byl postaven v roce 1898 a z druhé strany je připomínka padesátiletí vlády Františka Josefa II. U pomníků se pravidelně konají vzpomínky na padlé vojáky i rekonstrukce této slavné bitvy.

Kolín má i řadu slavných rodáků. Pochází odtud básník Svatopluk Machar, fotografové Josef Sudek a Jaromír Funke. Narodil se tu Jakub Krčín z Jelčan. Mezi další osobnosti můžeme zmínit nejznámějšího představitele dechové hudby a skladatele Františka Kmocha. Ten není kolínským rodákem, narodil se v Zásmukách 1848, ale jeho profesionální i lidská dráha je s Kolínem úzce spojena. Bydlel zde, pracoval zde, zde působila jeho hudba. Na jeho rodném domě je pamětní deska, na Kmochově ostrově jeho busta a je zde i pohřben.

Od 60. let si lidé památku Františka Kmocha připomínají festivalem dechových hudeb, který je známý spíše pod názvem Kmochův Kolín. Koná se v červnu a každý rok pro město znamená velký příliv turistů z Čech i ze zahraničí. Vystupují tu desítky dechových souborů a Kolín festivalem žije.

Ratboř


Ratboř
Zvětšit
Ratboř

Ratboř má 528 obyvatel a rozlohu 477 ha. Obec se nachází ve výšce 314 – 374 m. n. m. První zmínky o obci pocházejí z roku 1115. Obec byla součástí majetku benediktínského kláštera Kladruby u Stříbra.

Uhlířské Janovice


Uhlířské Janovice
Zvětšit
Uhlířské Janovice

Uhlířské Janovice leží na mírně zvlněné planině, stoupající pozvolna z Polabské nížiny. Do okolí města zasahují poslední výběžky Českomoravské vrchoviny a Středočeské pahorkatiny. Nejvyšší bod okolí je vrch Březina (555m) mezi obcemi Sudějov a Žandov. Průměrnou výšku zdejší krajiny 427m má i janovické náměstí. Město leží na soutoku dvou potoků Kochánovského a Lhoteckého, k nimž se níže připojuje potok Sudějovský (Anenský).

Okolí města, ač lesnaté a močálovité, bylo zřejmě osídleno již odedávna a patřilo ke kraji kouřimských Zličanů. Důkazem jsou archeologické nálezy z okolí. V okolních lesích pálili uhlíři v milířích dřevěné uhlí a prodávali ho do různých měst a tvrzí. Uhlířství zde zaniklo až počátkem 18. století.

Uhlířské Janovice jsou velkým nákupním centrem a sídlem několika úřadů a bank.

Kulturní památky města

  • areál kostelíka sv. Jiljí (11.-14. století) se vzácnými freskami
  • dřevěná zvonička u kostelíka sv. Jiljí
  • barokní kostel sv. Aloise (1794 - 1795) s výzdobou malířů bratří Kramolínů
  • židovská synagoga (1798), ul. Zdravotnická, dnes Husův sbor Církve československé-husitské

Sochy

  • sv. Václava na náměstí
  • sv. Panny Marie (1773) Smetanova ulice
  • sv. Jana Nepomuckého u sv. Jiljí (1853)


LEDEČKO


První písemná zpráva pochází z roku 1280. Obec se nachází v nadmořské výšce 303 metrů. Na území žije 164 obyvatel. Obec se nachází v hlubokém údolí řeky Sázavy.

Sázava-Černé Budy


Sázavský klášter

Počátky kláštera sahají do doby kolem roku 1032, u jeho zrodu stáli sv. Prokop a kníže Oldřich. Z původních románských staveb byly odkryty jen základy, nynější pocházejí ze 14. století, zčásti přestavěné a upravené v době baroka a zejména kolem roku 1860.

Stříbrná Skalice


Obec Stříbrná Skalice přijme OBECNÍHO HAJNÉHO na VPP, popřípadě mandátní smlouvu.

(vhodné i pro důchodce)

Požadavky:

  • střední škola lesnická
  • řidičský průkaz
  • praxe v oboru
  • bezúhonnost


ČERČANY


Čerčany
Zvětšit
Čerčany

Čerčany jsou přirozeným centrem středního Posázaví. Leží v mírně svažitém terénu, málo převyšujícím 300 m n.m. Nejvyšším bodem je zalesněný vrch Čerčanský chlum (530 m n.m.). První písemná zmínka o Čerčanech pochází z roku 1356. Tehdy "Černčany" získal koupí od Arnošta z Poříčí pan Ondřej z Dubé, pán na Zlenicích a nejvyšší zemský sudí u dvora krále Václava IV.. Další písemné doklady mluví o jiných majitelích Čerčan. Byli jimi m.j.: Netvorští z Březí, Nebřehovští z Pyšel, Jaroslav Šellenberk z Mrače, Trčkové z Lípy, Valdštejnové sídlící na Komorním Hrádku, Martinicové, hrabata z Vrtby, Lobkovicové a od r. 1887 arcivévoda František Ferdinand d´Este.

K nápadnějšímu zviditelnění obce došlo počátkem 70. let 19. století v souvislosti s výstavbou železnice Františka Josefa I. z Prahy do Českých Budějovic (1871). Dne 20.května 1871 přijela první lokomotiva od Gmündu až do Čerčan. Původně jednokolejný dřevěný most přes Sázavu z r.1871 byl v r.1882 nahrazen ocelovou nýtovanou konstrukcí na kamenných pilířích. Druhá kolej trati z Prahy do Benešova byla přidána a most rozšířen v r.1904. Starý železniční most byl přestavěn a nahrazen novým ocelovým mostem s lávkou pro pěší v r.1926. V současnosti se připravuje další velká přestavba mostu s náhradou ocelové konstrukce pro vyšší parametry jízdy na trati Praha - Benešov (v rámci "Modernizace IV. železničního koridoru").

--Lohr 18:32, 15. 1. 2007 (CET)

Fotogalerie

Foto: Hana Kohoutová, Před odjezdem - Masarykovo nádraží
Zvětšit
Foto: Hana Kohoutová, Před odjezdem - Masarykovo nádraží

Janiččina galerie

Lohr 19:38, 29. 1. 2007 (CET)

Osobní nástroje