Vlakovýlet Tábor

Z BCD Wiki

Přejít na: navigace, hledání

Hlavní strana >> Akce >> Akce 2009 (kategorie Vlakovýlety)

Obsah

Tábor

Tábor je město na jihu Čech na řece Lužnici. Se svými 37 000 obyvateli je po Českých Budějovicích druhým největším městem v Jihočeském kraji. Město, jehož centrum je památkovou rezervací, je významným centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí.[1]

Leží na řece Lužnici ve výšce 437 m nad mořem, zhruba 80 km jižně od Prahy a 60 km severně od Českých Budějovic. Z geologického hlediska leží Tábor v Táborské pahorkatině, která se nachází na rozhraní Třeboňské pánve a Vlašimské vrchoviny.

Itinerář

  • 08:00 sraz na Hlavním nádraží
  • 08:14 R633 směr České Budějovice
  • 09:50 Tábor

Keše

Restaurace

Zajímavosti


Vlaky zpět

  • 15:59 -> 17:41
  • 16:59 -> 18:41
  • 17:59 -> 19:41

Historie

Na místě dávného osídlení byl na příkaz Přemysla Otakara II. ve 13. století vybudován hrad a město Hradiště. Strategické polohy města využili zradikalizovaní husité - stoupenci učení velkého reformátora katolické církve Mistra Jana Husa, kteří převedli zbytek obyvatel z nedalekého Sezimova Ústí na místo bývalého Hradiště. Založili zde roku 1420 vojenské město, odkud pod vedením táborských hejtmanů vedli své vítězné výpravy. Pojmenovali ho podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Tábor vznikl na mimořádně výhodném místě – z jihu jej obtéká řeka Lužnice, do níž se hlubokým údolím vlévá Tismenický potok. Vodní toky spolu se skalnatými srázy a vybudovaným opevněním vytvořily proslulou nedobytnost husitského Tábora.[2]

Zpočátku zde byly realizovány ideály komunismu, tedy život bez soukromého majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmané. Občané se nazývali táboři. Táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táboři začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy.

Od roku 1437 byl Tábor královským městem. Tehdy mu byl také udělen znak: nad hradbami se dvěma věžemi se vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl pak nahrazen českým lvem.

Na konci třicetileté války, po 5 dnech obléhání Švédy na jejich loupežné výpravě na jih Čech, byl 23. 8. 1648 Tábor dobyt.

Roku 1750 byl povýšen Tábor na město krajské a byl jím do 1848.

V červnu 1903 byla zprovozněna první česká elektrická železnice, elektrická dráha Tábor – Bechyně, kterou projektoval ing. František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, kovový železniční most přes Lužnici v Táboře na této trati pochází z roku 1902.

Památky

Husův park

Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady nebo park u nádraží (o rozloze přibližně 12 000 m2), začalo vznikat po roce 1871 - po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy z nádraží k většině táborských obytných domů a k městské bráně byla vzdálenost přibližně 2 km.

Koncem 20. století dostal tento - časem jž okolo zcela zastavěný - vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, v městě známé „Tabačky“ (po roce 1950 do 1990 kasáren); zmizely neprůhledné ploty a zdi i různé „stavby a boudy“ a rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů, obchodů a byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.

Při vstupu do Husových sadů - parku ze směru z centra města - od třídy 9.května (v letech 2005-2006 také zrekonstruované) - můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“ od významného čs.sochaře Františka Bílka (1872-1941). Pomník byl vybudován z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“ a odhalen dne 6.července 1928 (u příležitosti 513.výročí Husova upálení v Kostnici).

Botanická zahrada

Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice. Patří k Střední zemědělské škole, která měla mezi léty 1900 až 1918 status vysoké školy. Tou dobou také zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906. Nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice.

Návštěvníci Botanické zahrady mohou obdivovat více než 4000 druhů rostlin, od teplomilných rostlin pěstovaných ve sklenících, přes evropské i exotické druhy stromů, až po různé druhy koření a obilovin. Nejzajímavější je asi druh pšenice pěstovaný už před 8000 léty.

Otevírací doba: od 10.00 do 17.00 hod.

Vstupné: Dospělí (od 15 let): 15,- Kč

Jordán

Jordán je nejstarší vodní nádrž ve Střední Evropě a byl založen roku 1492 a vznikl přehrazením Košínského potoka. Z Jordána pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měl sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velký. Dnes slouží jako zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů. Od roku 1830 nebyl čištěn. V dohledné době se plánuje jeho vyčištění a vybagrování nánosů bahna, které může obsahovat choroboplodné zárodky.

Stará radnice

Táborská radnice z počátku 16.století patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. byla budova radnice přestavena do barokního stylu, ale v roce 1878 byl radnici vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.[3]

Kostel Proměnění Páně

Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor (výšková dominanta Žižkova náměstí) byl budován od roku 1440 a dokončen kolem roku 1512 zaklenutím trojlodí (navrhl i prováděl mistr Staněk z Prahy). V roce 1532 kostel i s věží poškodil požár, byl později opraven v renesančním slohu (1559 renesanční štíty). Opět byl poškozen požárem v roce 1602 , stejně tak střelbou v listopadu 1621 při obléhání císařskými vojsky a za třicetileté války byla Švédy poškozena ještě báň věže (opravena v roce 1677 italským stavitelem Giovanim de Capali). V letech 1896-1898 byl kostel regotizován a byla např. přistavěna druhá sakristie, původní barokní oltář byl nahrazen oltářem neogotickým (od řezbáře Josefa Krejčíka). Chrám je 46 m dlouhý a 26 m široký, gotická věž s barokní bání je vysoká 77,80 m (nejvyšší v jižních Čechách) a vede na ní asi 250 schodů.


Kostel Narození Panny Marie

Na bývalém Klášterním náměstí (dnes nám. Mikuláše z Husi) vznikla stavba, která, jak je v Táboře zvykem, opět představuje významného svědka bohaté minulosti města. Na místě řady zpustlých a válkou (na Bílé Hoře) poničených domů začala pod vedením architekta Antonia de Alfieriho, Itala usedlého v Praze, vyrůstat raně barokní stavba nového kláštera. Základní kámen byl položen v roce 1642 a roku 1666 se budovu podařilo dokončit. Chloubou areálu se stal klášterní kostel zasvěcený Panně Marii. Bohatě členěné průčelí ve stylu klasického baroka je osazeno sochami sv. Augustina, patrona řádu, a jeho matky, sv. Moniky. Interiér kostela, vybavený dnes již ztraceným cenným barokním zařízením z místní řezbářské dílny, není v současnosti veřejně přístupný. Samotný klášter na počátku 19. století postupně ukončil svou činnost a jeho budova byla využívána jako věznice. Dnes zde sídlí pracoviště táborského muzea s bohatými depozitáři. Klášterní kostel je veřejnosti nepřístupný.[4]

Hrad

Hrad měl pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věž Kotnov s připojenou Bechyňskou branou. Druhá, takřka identická, se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv. (Po požáru se mluví o shoření právě této bašty). V místech dnešního pivovaru byla hradní kuchyně. V patnáctém století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála věž. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“. Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal. Byl naopak využíván pro hospodářské účely. Vybudován byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, ale v těchto funguje nyní hotel.

Poutní kostel v Klokotech

Naproti Kotnovu, přes údolí Tismenického potoka, se rozprostírá poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700 a trvala 30 let. Stavba byla financována známými šlechtici a bohatými měšťanskými rodinami. Architektura poutního místa je pravděpodobně inspirována prací Jana Santiniho. Kostel samotný byl dokončen roku 1714. Během následujících let přibyly ambity a kaple. Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.

Granátová skála

Granátová skála je přírodní památka ev. č. 100, která se nachází v bývalém okrese Tábor. Správa AOPK České Budějovice. Důvodem ochrany je rulová skála s výskytem granátů.

Geologicky zajímavý přírodní útvar „Granátová skála“ se nachází v Táboře na pravém břehu řeky Lužnice (dole pod zdmi části města zvané „Parkány“). Je to obrovský balvan magmatitu, kde se v hojném počtu nalézají rudé granáty typu almandinu.

V táborské skále jsou tmavé granáty jsou v krystalech nebo v zrnech, v minulosti údajně až ve velikosti lískových ořechů. Větší část skály byla v minulosti odtěžena a použita k výstavbě okolních domů, cest a např. i patníků.[5]

Barokní zámek Měšice

Tato budova s empírovou fasádou se nalézá ve východní části Tábora ve směru Chýnov - Pelhřimov, asi 2 km od Informačního centra Tábor. Původně renezanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem hrabětem z Millesima na barokní zámek. Dnešní majitel zámku Jan Berwid-Buquoy zpřístupnil objekt veřejnosti.

Mapa

Tábor - mapa zajímavých míst

Soubor:Orientacni_plan_Tabor.gif

[6]

Osobní nástroje